Otázka je, co vlastně bylo na výpravě problematické. Vedoucí expedice Schäfer byl sice v SS, ale zdá se, že hlavně proto aby měl více možností pro své plány, i to ježdění po Tibetu s nacistickou vlajkou bylo účelové, svastika poutala pozornost; geograf Wienert měřil hlavně magnetickou odchylku, antropolog Beger dělal obličejové masky a další měření lidských těl. Výsledky vědy jsou zneužitelné prakticky vždy (odchylky ke korekci kompasů při vojenském tažení, rasová měření k podpoře jistých názorů) a to, čeho se později zúčastnil Beger ve jménu "vědy", s výpravou souvisí jen velmi vzdáleně. Himmler byl Schäferem nadšený, alespoň zpočátku. Expedici podporoval - ale zřejmě nebyla ani jeho, ani křížová.

„Beger později shrnul výsledky expedice, jak je sám vnímal. Krause kromě rozsáhlé sbírky rostlin a motýlů natočil osmnáct tisíc metrů 16mm černobílého a barevného filmu a udělal čtyřicet tisíc fotografií. Beger nashromáždil dva tisíce etnografických artefaktů dokumentujících tibetskou regionální kulturu, změřil 376 lidí, převážně Tibeťanů, ale i příslušníků jiných etnických skupin. Pořídil dva tisíce fotografií, udělal odlitky hlav, obličejů, rukou a uší sedmnácti lidí a odebral otisky prstů a rukou dalších 350 subjektů.“ (Str. 279)

Celé to nakonec působí jako akce ambiciózního zoologa a především vášnivého lovce, který využil všech možností včetně politických a mocenských machinací, aby dosáhl svého. Senzační název knihy výsledkům příliš neodpovídá a jako takovou ji lze doporučit spíše čtenářům s hlubším zájmem o problematiku třetí říše.

„Celkově vzato, vznikla komplikovaná mozaika důkazních materiálů, jež naznačuje, že Ernstu Schäferovi šlo o politiku stejně jako o vědu. V Sikkimu je však jeho jméno stále drženo v takovém světle, jak by si asi sám nejvíce přál - horlivý ornitolog a badatel, který dal své jméno poměrně zvláštnímu druhu kozy. (...)
Ačkoli Schäfer udělal film a vydal přinejmenším tři publikace o Lhase, vědecké výsledky jeho expedice byly roztříštěné a řada pokladů, jež ze střechy světa do Německa přivezl, se ztratila nebo byla zničena. Takže nepřekvapuje, že nikdo neprojevuje zájem, aby zbývající části dal opět dohromady, protože jsou poznamenané obdobím nacismu. Výprava SS do Tibetu rovněž vytvořila silnou vrstvu mýtu a nepochopení, která zastírá její skutečný význam.
Schäfer nehledal Atlantidu a ani s sebou do Německa nepřivezl tibetské mnichy, aby zemřeli v sutinách Hitlerova bunkru, ale jeho činnost nebyla čistě vědecká, i když ji za takovou vehementně vydával. (...)
O Krauseho botanice a Wienertově geomagnetickém měření - i když měření by Schäfer, kdyby se stal německým Lawrencem, aby podnítil vzpouru proti Britům v Tibetu, do značné míry využil - se toho mnoho říci nedá. Jejich práce patří do muzea a stejně tak, i když jiným způsobem, i antropometrická práce Bruna Begera. Dokonce už v roce 1938 se měření domorodců, aby se zjistila jejich rasová identita a příbuznost, přestávalo brát vážně.“ (str. 356)