Matthew Hughes, Chris Mann: Hitlerovo Německo

Je snadné zaujímat jednoznačné černobílé postoje a například odsoudit veškeré německé obyvatelstvo za podporu nacismu. Jenže všechno je složitější; režim byl natolik tuhý, že jakýkoliv odpor byl prakticky vyloučený. Druhou nejsilnější komunistickou stranu na světě nacisté zlikvidovali, gestapo bylo všudypřítomné a ti, kdo mluvili, byli vězněni nebo rovnou popravení.

Knihu s podtitulem Život v období třetí říše jsem začal číst abych pochopil začátky Třetí říše, vzestup nacistické moci a prorůstání do běžného života. Abych se dočetl o pracovní frontě, programech Kraft durch Freude, Hitlerjugend. Toho se mi dostalo vrchovatě a protože publikace má velmi dobře zvolenou obtížnost a ukazuje ohromné množství fotografií, byl jsem brzy pohlcen. Na každé stránce je nejméně jedna fotka a po pár desítkách stránek je vložen dvoustránkový „speciál“ složený výhradně z fotodokumentace, např. Soukromé armády - Freikorps, Göring - nacistický playboy, Tvrdá jako Krupova ocel - Hitlerova mládež, Josef Goebbels - šéf propagandy.

Protože se obsah nedá ve stručnosti převyprávět, podívejte se na názvy kapitol:

• Adolf Hitler
• Lidé bez naděje: Německo ve dvacátých letech
• Nacistický hospodářský zázrak
• Ovládnutí německé mládeže
• Třetí říše a ženy
• Každodenní život pod nadvládou nacistů
• Nacisté a kultura
• Teror začíná
• Vítězná smršť
• Předzvěst zkázy, 1941-1944
• Na domácí frontě: Průmysl a výroba
• Na domácí frontě: Život v Německu
• Poslední boj
• Aktivní odpor
• Genocida
• Poražené Německo

V článku už budou jen neutříděné postřehy.

Například alpská protěž. Vzpomínáte si na (pseudo)aféru s Mladými přírodovědci z Trutnova, kteří si protěž zvolili jako symbol a nevědomky použili stažené obrázky nášivky horských myslivců Waffen SS? Alpská protěž stála ale na obou stranách, existovalo také protinacistické hnutí „Piráti protěže“, Edelwisspiraten (více na antifa.cz nebo Wikipedii).

V roce 1941, v bojích o Moskvu, se ukázala totální nepřipravenost nacistické armády na ruskou zimu. Zkrácené odhady na celé tažení, podcenění materiálního zabezpečení, partyzánské útoky a řada dalších faktorů vyústila v první porážku. Píšu o tom ale především kvůli fotce ze strany 125:

Rozdíl mezi vybavením pochodující ruské armády a mrtvých německých vojáků je... výmluvný.

Citace vojáků, domnívajících se, že ruští podlidé je rovnou popraví, a jejich překvapení, když se k nim tito (někdy) chovali dobře, nebo první pochyby civilního obyvatelstva ukazují, jak mocná byla propaganda. A také, že můj článek Lidská duše, démoni není tak docela od věci.

Nad fotografií dozorkyň SS v koncentračním táboře v Belsenu se maně vnucuje myšlenka, že na fyziognomii něco bude. Ostatně i bez fotografie se přikláním k tomu, že duše člověka se s tělesnou stránkou ovlivňují (mrkněte na S. Keleman: Anatomie emocí).

Pořád přemýšlím, jak rozpoznat kdy se strana se silnou rétorikou mění v diktaturu, kdy se přísné zákony mění v teror, kdy je cena za sociální výhody příliš vysoká. Kdy, kdybych tehdy v Německu žil, bych emigroval a jestli vůbec, jestli bych to dokázal poznat včas. Když začnou likvidovat protivníky, je to jasné, jenže to už je pozdě. Ale jak to poznat předtím?

Aktualizace 29. 3. 2024:

Chtěl jsem si připomenout, jak docházelo k ovládnutí státu, co všechno nacismus pokřivil a zdevastoval. A také si oživit informace k posouzení, jak moc je přirovnávání současného Ruska k nacistickému Německu na místě. Protože je ale kniha vážně výborná, velmi rychle jsem čtení propadl (opět). Ten postup, systematičnost, hospodářské úspěchy a získání mas… potlačení opozice, povinné sjednocení pod ovládané organizace,

A konečně někteří se naivně domnívali, že nacisté nechají intelektuální život bez povšimnutí. Mýlili se. Nacisté uplatňovali vůči kultuře a umění stejnou politiku Gleichschaltung, jakou použili vůči církvi a jejímž cílem byla úplná integrace do nacistické státní a ideologické mašinerie. (Str. 87)

propaganda, indoktrinace… opravdu se to opakuje.

Tohle už jste možná někde viděli, třeba jako parafrázi; řekl to pastor Martin Niemöller, jeden z mála církevních představitelů, který se nacistům postavil (roku 1937 zatčen a poslán do koncentračního tábora, válku ale přežil):

Nejprve [nacisté] vystupili proti Židům. Já ale nebyl Žid, a proto jsem mlčel a neprotestoval. Potom se zaměřili na katolíky. Já nebyl katolík, a tak jsem zase jen mlčel. Na řadu přišli odboráři, ale já nebyl v odborech, proč bych tedy protestoval. Nakonec si přišli pro mě, a nebyl už nikdo, kdo by se jim postavil. (Str. 83)

(Na Wikipedii je verze s komunisty a sociálními demokraty, sílu výroku to ale nemění.)

Odkazy:

• Hitlerovo Německo v ČBDB
• Hitlerovo Německo v Databázi knih

HUGHES, Matthew, MANN, Chris. Hitlerovo Německo. Praha: Columbus, 2002. ISBN 80-7249-123-7.