Je snadné zaujímat jednoznačné černobílé postoje a například odsoudit veškeré německé obyvatelstvo za podporu nacismu. Jenže všechno je složitější; režim byl natolik tuhý, že jakýkoliv odpor byl prakticky vyloučený. Druhou nejsilnější komunistickou stranu na světě nacisté zlikvidovali, gestapo bylo všudypřítomné a ti, kdo mluvili, byli vězněni nebo rovnou popravení.

Knihu s podtitulem „Život v období třetí říše“ jsem začal číst abych pochopil začátky Třetí říše, vzestup nacistické moci a prorůstání do běžného života. Abych se dočetl o pracovní frontě, programech Kraft durch Freude, Hitlerjugend. Toho se mi dostalo vrchovatě a protože publikace má velmi dobře zvolenou obtížnost a ukazuje ohromné množství fotografií, byl jsem brzy pohlcen. Na každé stránce je nejméně jedna fotka a po pár desítkách stránek je vložen dvoustránkový „speciál“ složený výhradně z fotodokumentace, např. Soukromé armády - Freikorps, Göring - nacistický playboy, Tvrdá jako Krupova ocel - Hitlerova mládež, Josef Goebbels - šéf propagandy.

Například alpská protěž. Vzpomínáte si na (pseudo)aféru s Mladými přírodovědci z Trutnova, kteří si protěž zvolili jako symbol a nevědomky použili stažené obrázky nášivky horských myslivců Waffen SS? Alpská protěž stála ale na obou stranách, existovalo také protinacistické hnutí „Piráti protěže“, Edelwisspiraten (více na antifa.cz nebo Wikipedii).

V roce 1941, v bojích o Moskvu, se ukázala totální nepřipravenost nacistické armády na ruskou zimu. Zkrácené odhady na celé tažení, podcenění materiálního zabezpečení, partyzánské útoky a řada dalších faktorů vyústila v první porážku. Píšu o tom ale především kvůli fotce ze strany 125:

Rozdíl mezi vybavením pochodující ruské armády a mrtvých německých vojáků je... výmluvný.

Citace vojáků, domnívajících se, že „ruští podlidé“ je rovnou popraví, a jejich překvapení, když se k nim tito (někdy) chovali dobře, nebo první pochyby civilního obyvatelstva ukazují, jak mocná byla propaganda. A také, že můj článek Lidská duše, démoni není tak docela od věci.

Nad fotografií dozorkyň SS v koncentračním táboře v Belsenu se maně vnucuje myšlenka, že na fyziognomii něco bude. Ostatně i bez fotografie se přikláním k tomu, že duše člověka se s tělesnou stránkou ovlivňují (mrkněte na S. Keleman: Anatomie emocí).

Pořád přemýšlím, jak rozpoznat kdy se strana se silnou rétorikou mění v diktaturu, kdy se přísné zákony mění v teror, kdy je cena za sociální výhody příliš vysoká. Kdy, kdybych tehdy v Německu žil, bych emigroval a jestli vůbec, jestli bych to dokázal poznat včas. Když začnou likvidovat protivníky, je to jasné, jenže to už je pozdě. Ale jak to poznat předtím?