Unikátní pohled na člověka jako soustavu dutin, trubic a tkání, silně propojenou, pohybující se a pulzující. Pulzaci v těle najdeme na všech úrovních, od buňky (expanze, smrštění), nervu (nervový vzruch), orgánu (srdce, plíce), přes soustavu orgánů (peristaltika) až k celému organismu. Pak je tu samozřejmě reakce na emocionální stres – jak se pod vlivem stresu mění pulzace, následkem toho tvar a struktura dutin a trubic, a nakonec celá podoba člověka. Zkoumání vyúsťuje v definici čtyř somatoemocionálních typů: rigidní (poslušný, kontrolující), hustý (vzdorovitý, stydlivý), zbytnělý (invazivní, manipulativní) a zkolabovaný (poddajný, kompromisní).

Svým způsobem je to spíše biologický mýtus, než skutečná biologie, na to jsou tam trochu odvážné přechody a odvození. Ale smysl to dává a popsané somatické typy se běžně vyskytují. Mytologické vnímání světa může být stejně platné a funkční jako vnímání vědecké. Obdivuji, když se někdo dokáže úplně novým způsobem podívat na známou věc…

Více informací v recenzi Vladislava Chvály. Obsah knihy je nastíněn v úvodu:

Později je tvar lidské osoby utvářen vnitřními i vnějšími zážitky spojenými s narozením, růstem, diferenciací, vztahy, partnerským spojením, reprodukcí, prací, řešením problémů a smrtí. Během tohoto procesu nese tvar pečeť všech výzev a nesnází naší existence. Lidský tvar nese stopy po lásce i zkamání. (str. 9)

Tato kniha předkládá názorně archetypy našeho vnitřního i vnějšího života a zobrazuje prazákladní tanec vzrušení a pocitů jako formu našeho prožívání. Z těchto tělesných tvarů můžeme vyčíst naši genetickou, sociální a osobní historii. (str. 10)

První kapitola o vzniku života – nazvaná stvoření – je úvodem do organizujícího procesu, do embryologie, do vzniku vnitřního prostoru, do vytváření vrstev a jejich tvarů. Ve druhé kapitole – O stavbě těla – se naplňuje plán stvoření do zralého lidského tvaru. Tkáně se diferencují podle své funkce a vytvářejí vrstvy, které nás sjednocují, umožňují nám pohyb a zpracování informací. Tyto vrstvy jsou základem emocionálního poznání. Třetí kapitola – Zranění a tvar – ukazuje, že vzpřímené držení se v průběhu života mění traumaty, životními výzvami a zápasy. Daný tvar se proměňuje vlivem emocionální životní historie člověka. Ve čtvrté kapitole – Vzorce emočního ohrožení – se popisuje, jak se v individuální formě odráží interakce mezi genetickým a emocionálním dědictvím, společenskými požadavky a způsobem individuálního utváření sebe sama. V procesu vytváření osobní existence si dospělý člověk zachová svou biologickou historii. Každá jeho odpověď světu ho charakterizuje tím, že mu dává jedinečný emocionální tvar. Tento tvar dává vzniknout individuálnímu vědomí. Pátá kapitola – Tělesná realita – představuje komplexní vrstvení individuálního tvaru a dává podněty k možným změnám a reorganizaci tělesné struktury. Poslední kapitola – Tělesné interakce – se věnuje pohybu individua ve světě, ve kterém si vytváří mnohočetné vztahy, sloužící společné práci, lásce a intimitě. Lidské společenství se stává tancem tvarů a forem mezilidské interakce. (str. 10-11)

Popisované somatické typy (str. 194):