Na vazných místech hlaviček myozinu se ATP rozštěpí na ADP a fosfát; ADP zůstane navázán a část hlavičky je fosforylována. Uvolněná energie vytvoří napětí mezi hlavičkou a ocasem myozinu. Akční potenciál zvýší hladinu vápníku v cytosolu. Ten aktivuje troponin C, což se přenese na tropomyozin, který změnou své struktury odhalí vazná místa aktinu pro příslušné lehké řetězce v hlavičkách myozinu. Když se hlavička myozinu spojí s aktinem (vytvoří se příčný můstek), uvolní se zmíněná energie a hlavička se ohne směrem k ocasu myozinové molekuly. Každá hlavička má pod sebou dvě místa (panty), kde se může myozin ohýbat. Jedno z nich je v místě, kde vlákno opouští stočenou část myozinu, a druhé je těsně pod hlavičkou. Pohyb hlavičky má rozsah přibližně 5—10 nm a o tuto vzdálenost po sobě posune vlákna aktinu a myozinu. Při ohybu se ADP a fosfát oddělí a v mitochondriích recykluje. Prakticky okamžitě se na uvolněnou hlavičku naváže nový ATP a celý cyklus se opakuje. Jeden cyklus trvá přibližně 0,05 s a hlavička je v kontaktu s aktinem pouze 5 % z celkového trvání jednoho cyklu. Myozin jakoby „kráčí" po aktinu. Překvapivě nejsou koordinovány pohyby obou hlaviček jednoho dimeru myozinu II. (Str. 420)

To opravdu není lehké čtení. Celý obsah:

• Fyziologie a patologická fyziologie a jejich historie
• Zevní faktory vzniku nemocí
• Fyziologie a patofyziologie buňky
• Obecná fyziologie a patofyziologie dráždivých systémů
• Fyziologie a patofyziologie imunity
• Fyziologie a patofyziologie tělesných tekutin
• Acidobazická rovnováha
• Fyziologie a patofyziologie krve
• Fyziologie a patofyziologie oběhového systému
• Fyziologie a patofyziologie respirace
• Fyziologie a patofyziologie mimořádných situací
• Fyziologie a patofyziologie trávení a vstřebávání
• Fyziologie a patofyziologie metabolismu a výživy
• Fyziologie a patofyziologie vylučovacího systému
• Fyziologie a patofyziologie endokrinního systému
• Fyziologie a patofyziologie stresové reakce
• Fyziologie a patofyziologie reprodukce, těhotenství a porodu
• Fyziologie a patofyziologie svalů
• Fyziologie a patofyziologie pohybu
• Fyziologie a patofyziologie periferního nervového systému
• Fyziologie a patofyziologie autonomního nervového systému
• Fyziologie a patofyziologie centrálního nervového systému
• Fyziologie a patofyziologie senzomotorického systému a bolesti
• Fyziologie a patofyziologie čichu a chuti
• Fyziologie a patofyziologie sluchového systému
• Fyziologie a patofyziologie vestibulárního systému
• Fyziologie a patofyziologie zrakového systému
• Fyziologie a patofyziologie spánku
• Fyziologie a patofyziologie biologických rytmů
• Fyziologie a patofyziologie kůže a termoregulace
• Fyziologie a patofyziologie stárnutí

A když si uvědomím, že to je vesměs jen uvedení do problematiky… Ještě pár citací, které mě zaujaly.

Autonomie a automacie srdce:

Pokud srdce vyjmeme z těla a zajistíme mu dostatečnou saturaci živinami a kyslíkem, srdce bude bez vlivu autonomního systému tepat svojí vlastní vnitřní frekvencí, tj. cca 100 tepů za minutu. To znamená, že fyziologická klidová hodnota tepové frekvence 72 tepů za minutu je klidově tlumena „zevním” vlivem parasympatiku. (Str. 124)

To, jak velké změny musí krevní oběh vyrovnat při změnách polohy těla:

Vzhledem k tomu, že krev je tekutina, působí na ni gravitace výrazněji než na pevné části těla. Při lehu se zvyšuje žilní návrat do pravé komory o 300—400 ml, při zvednutí nohou o dalších až 300 ml. Tento objem krve je přečerpán do plicního řečiště, které svojí vazodilatací nebo otevřením dosud uzavřených cév krev dočasně pojme. Proto je také nazýváno kapacitním řečištěm. Při postavení se je situace opačná — krev z plicního řečiště se přesouvá do dolních končetin a zvyšuje se výdej levé komory. (Str. 142)

Že v uchu máme normální organický mikrofon:

(… ) při podráždění sluchového orgánu zvukem lze zaznamenat jednak generátorové (receptorové) potenciály a jednak přídavné potenciály, které se nazývají kochleární mikrofonní potenciály. Zřejmě reprezentují extracelulárně zaznamenanou sumu všech receptorových potenciálů ze všech právě podrážděných vláskových buněk. Chovají se jako výstup napětí na mikrofonu a přesně reprodukují fluktuace intenzity zvuku. Pokud se přehrají přes reproduktor, reprodukují srozumitelně řeč. (Str. 591)

A ve slinách že máme analgetika. To jsem nedávno zachytil jako senzační zprávu, že byla potvrzena – a on je to běžně známý fakt (Zajímavá je přítomnost analgetické látky opiorfinu, který je účinnější než morfin a nevyvolává závislost., Str. 227).

Co říct závěrem? Teprve nad touhle učebnicí jsem si uvědomil dvě věci. Za prvé, že si lékaři zaslouží obdiv, že dokázali vystudovat, protože objem informací v jedné jediné knize je brutální. A za druhé, jak nebezpečné je bezhlavě důvěřovat zjednodušujícím článkům z internetu. Mechanismů, které se mohou porouchat, je tolik!

Odkazy: