Muselo to být strašně depresivní, studovat někde v Německu a chodit tam sám po temné pláži u studeného moře a za křiku vran.
No a ty básně jsou přesně takové!
Jdu po molu, jehož konec se v mlze ztrácí
Jdu pomalu a velmi velmi sám
Už delší dobu lidma vlastně pohrdám
I sebou Samo sebou Ozvěna mi kroky vrací
Jdu… to je silný slovo; kloužu po ptačím trusu
Labutě kejhaj a chleba zas došel mi
A maso došlo Maso pro šelmy
jež trhaly mě na sto tisíc kusů
Chtěl jsem si zakřičet, a hlas se škrtí
v úzkostném třaslavém tremolu
Vítr ho odnesl, slaný jak buráky
Obavy? Z čeho? Z života či smrti?
Ale jsem nad vodou, namol a na molu
Už neztroskotám Vidím majáky
(Stralsund, 10. 3. 2001, Str. 36)
Sbírka má několik cyklů, částí:
Ale jak je patrné z názvů, jsou všechny dost podobně pochmurné.
* * *
Chrlení krve Linka nedůvěry
Srdeční šelest Zácpa Průjem Vřed
Duchovních mistrů zástup Ale který
konečně ukáže mi kudy vpřed?
Už umím dávno výti s vlčí smečkou
V pochybách ducha rovněž netonu
Však marně hledám Mistra se sbíječkou
jenž vyseká mi nohy z betonu
(Str. 62)
Za sbírku dostal autor Cenu Jiřího Ortena (2003) – a nedivím se. Básně jsou zručné a sbírka je výrazná. Až takovým způsobem, že by z toho čtenář do deprese upadl taky…
* * *
Červnovej úplněk Červivá hrouda
sýra či spíše tvarohu
Červivej úplněk Děsně se loudá
Přidal bych Vážně Nemohu
Kulhavou nocí zní dost nepatřičně
smích kachen z parku od řeky
Když se ti uleví Posluž si Znič mě
anebo zmlkni navěky
Na celým hřbitově jenom dvě svíčky
Zbytečný ptát se za koho
(..., Str. 89)
Díky znalosti sbírek pozdějších musím říct, že jsem rád, že se Radek Malý z toho Německa vrátil a jeho básně nabyly života.
Odkazy:
MALÝ, Radek. Vraní zpěvy. Praha: Městská knihovna v Praze, 2017. ISBN 978-80-7532-706-2.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.