Dokonale zvládnutý styl, vypadá to opravdu jako nějaká náboženská legenda, svatý text vyprávějící o době čekající na zázrak a o jeho příchodu.

Bylo to o čase moru, kdy celá Praha nosila zakrytá ústa,
jako by kdovíco skrývala; sešité rty nebo nemyté zuby...
Jako by dýchat bylo hřích.
(..., O svaté holčičce I, str. 9)

Ale! Také úplně chybí rýmy a covidová témata mě poněkud iritují. Kaloni, „zakázali zpívat“, přesunuli se do parků, atd. Jasně, dělo se to, ale jednořádkové zjednodušení tomu nesluší…

(...)
Byl to čas jako ze žurnálu, který už léta nevychází.
Zákaz zpěvu bylo to nejmenší.
Skleněné rakve, lesklé jak cadillacy, lemovaly ulice a pózovaly v nich
vypreparované oběti lživých kampaní.
Kroužky thajského boxu se přesunuly do parků
a byl to pohled jako do starého počítače
přes uslzené brýle.
Holčička u toho nebyla. Nemohla být.
(..., O svaté holčičce V, str. 15)

A tak bych mohl mluvit o celé sbírce. Komentář na záložce mluví o tom, že

(Tady je ovšem zajímavé zkoumat samotný název. Odkazuje „Toto není zahrada“ na Reného Magritta a jeho „Zradu obrazů čili Toto není dýmka“? A je to protiklad sbírky Zahrada s meruňkami, včelami a mandloní? Asi obojí.)

Kvůli opuštění klasických forem včetně rýmů nemohly uchvátit ani rytmem nebo zpěvností. Možná sbírku za pár let ocením; dnes můžu jen přemýšlet čím to, že básníci tak často ve své pozdější tvorbě opouštějí vázanou řeč. Má to být pokrok? Nebo už na to přestanou dbát?

Odkazy:

• Legendy a litanie v ČBDB
• Legendy a litanie v Databázi knih

MALÝ, Radek. Legendy a litanie. Brno: Host, 2023. ISBN 978-80-275-1788-6.