První sbírku parodických povídek Štěpána Kučery jsem četl před lety a tehdy mě hodně bavila, takže letošní elektronické vydání sbírky druhé mě potěšilo.

Příběh, který dal sbírce jméno, tedy Jidáš byl ufon, je opět parodie, tentokrát Dana Browna a jeho knih s Robertem Langdonem (viz Šifru mistra Leonarda). Na rozdíl od předlohy ale není ani akční a vzhledem k rozsahu ani detailní, spíš křečovitá a zkratkovitá. Takovému námětu povídka nesvědčí, bylo to vlastně zklamání. Vtipné mi přišlo jen to, jako postava zachraňuje svého autora, taková koncepce naruby.

Naopak Kuklův klan, pátrání po osudech a historii novináře Karla Ladislava Kukly je velmi podařené. Má to spád, tajemství romaneta, a až na přecházení do metaroviny (kdy se autor baví s nakladatelem o tom jak bude pokračovat děj, tyhle věci nemám rád) je to skvělé – mohl by to být i román.

„Tak jo.“ I Zdeněk se napil. „Čet sem tu další kapitolu Kukly.“
„A?“
„No, něco mi tam chybí.“ Zdeněk do sebe obrátil zbytek sklenice a řekl si o další.
„Asi se mam zeptat co, že jo.“
„Jo.“
„Co?“
„Padouch. Všichni sou tam na sebe moc hodný, tim to ztrácí napětí.“
„Hm hm, tak já uvidim, co se s tim dá dělat.“
„Nebo tam dej aspoň nějaký výbušný finále.“
„Zkusim oboje,“ přikývl Marek a posunul k barmance prázdný půllitr. (Str. 57)

A nakonec jsem i to přecházení vzal na milost – je to nedílná součást a nakonec výborně sestavené.

Třetí povídka, detektivka V království Urubů přináší opět intermezza mezi fiktivním autorem a samotnou povídkou, už mě to přestávalo bavit. Děj a paralely to ale zachránily.

Až čtvrté vyprávění Marie Laveau Superstar, o kreolské velekněžce voodoo, bylo bez experimentů s překračováním hranic literárního díla. Krásné ozvěny magického realismu i Borgese, uvěřitelné vyprávění přes širokou řeku času… mistrná povídka.

Takže zákonitě musel přijít opak, Vězeň damašský. To je čistá parodie mayovek, opět psaná pohledem spisovatele a Kara ben Nemsího zároveň. Vypráví o své neohroženosti, reflektuje komentáře a kritiky čtenářů a setkává se i se skrytou fanynkou. Zhruba tak jako Nick Carter v Adéla ještě nevečeřela.

„Alláhu akbar!“ volal, cválaje do údolí. „Slyšte, mluví k vám Hádží Halef Omar ben hádží Abú’l Abbás ibn hádží Dávúd al Gossarah, šejk statečného kmene Haddedínů a přítel a ochránce největšího hrdiny všech pouští světa, emíra hádžího Kary ben Nemsího effendiho…“ Další jeho slova mi od uší naštěstí odháněl horský vítr, ale uměl jsem si představit, co asi říká. Vynášel do nebes mě i moji pušku a samozřejmě taky sebe jako mého průvodce. Můj malý Halef! Nerad ho poslouchám, ale rád mu píšu repliky. (Str. 119)

Závěrečná povídka Ďáblův doktor a mrtvý wallaby mi spolu s Kuklou připadá jako nejlepší. Je to opět pátrání po tajemství, tentokrát doktora Kittela a jeho Smržovském grimoáru. Tady byly zápletky poměrně nepředvídatelné a pátrání obtížné – tak, jak by asi bylo i ve skutečnosti.

Nutno dodat, že klíčové postavy nebo věci z povídek skutečně existovaly – Marie Laveau, Karel Ladislav Kukla, Smržovský grimoár.

Za přečtení sbírka rozhodně stojí.

Odkazy:

• Jidáš byl ufon… a jiné příběhy v ČBDB
• Jidáš byl ufon… a jiné příběhy v Databázi knih
• recenze: Jiří Lojín

KUČERA, Štěpán. Jidáš byl ufon... a jiné příběhy. Praha: Městská knihovna v Praze, 2021. ISBN 978-80-274-1884-8.