Dvoustránku uzavírá zhruba půlstránkové autorovo vyprávění s osobní vzpomínkou. O hledání daného druhu, lehce melancholické vzpomínání na lidi nebo mizející místa výskytu, nebo třeba humorné zážitky z natáčení:

V té době mne německá producentka požádala, zda bych nemohl natočit užovčí samičku při snášení vajec. Nápady režisérů a producentů filmů z přírody bývají občas bizarní, zvláště když toho o přírodě moc nevědí. Abych jim vyhověl, udělal jsem podle zbytků kožovitých obalů vajec, z nichž se v Chomutově užovky vylíhly, i osm krásných moduritových. Na svůj výrobek jsem byl pyšný, a podle mne byl dokonce lepší než originál. Nedaleko studentského tábora jsme našli vhodné místo v zanedbané zahradě a tam jsem pod jednu desku do staré slámy umístil „nalezenou“ užovčí snůšku. Se studenty byl tenkrát i jeden z předních herpetologů a mne napadlo, že podvod podrobíme zkoušce nejvyšší. „To jste tu fakt našli?“ divil se, když jsme před ním odklopili kryt. „A dokonce i s vejci, tady na Šumavě?“ nemohl uvěřit a bylo vidět, že pochybuje. „Dostal jsem ho, neodhalil moje produkty,“ radoval jsem se v duchu. „Pěkná vejce,“ ještě jednou mne pochválil. Pak se podíval na užovku, která se snažila ukrýt a bez jakéhokoliv údivu v hlase povídá: „A snesl je samec!“ A bylo po radosti. Dokument jsem dotočil a v Německu nikdo nepoznal, že v Čechách snáší vejce i samci eskulapek. (Str. 234-235, Užovka stromová)

U textů jsem měl občas pochybnosti, vždy když jsem četl o tom jak zjara vyráží na všemožné lokality, že by trávil celý čas ježděním po republice a kocháním se kvetoucími rostlinami. Ale proč ne; jako celek je to ovšem takové roztříštěné. Fotky jsou nádherné, květiny mě moc nebaví a texty jsou jen jednohubky. Taková je koncepce knihy, takže je to v pořádku, mně to ale moc nevyhovuje.

Odkazy: