Následují Teoretické aspekty.

Začínají od základního spojení „lidová etymologie“ a probírají, kdo ji tedy tvoří, jestli je to opravdu etymologie a jaké má alternativní názvy.

Pokračují Obecnělingivistické souvislosti – povaha a funkce lidové etymologie, její motivace, vnitřní forma, zařazení z hlediska tradičních strukturalistických kategorií apod.

Pak Podmínky a předpoklady, jednak vnější – vztah mezi motivovaným slovem a motivátorem (fonetická blízkost, sémantická souvislost), jednak vnitřní předpoklady – vlastnosti zasaženého slova (cizost, izolovanost, malá užívanost, objem slova)

A konečně Lidová etymologie jako jazykové změna a její důsledky pro lexikální systém (jako formální změna, jako významová změna).

Další velkou kapitolu tvoří Vymezení a klasifikace lidové etymologie.

Projde příbuzné jevy psychologické povahy (analogie, kontaminace, malapropismy, mylná dekompozice), podívá se na lidovou etymologii v jazykovém systému a její hranice z hlediska funkce a rozsahu (intence – spontánnost; idiolekt – dialekt – spisovný jazyk; jazyk psaný – jazyk mluvený; apelativa – propria; aj.), zmíní jiné „druhy“ etymologie (vědecká, „učená“ nebo „bakalářská“, žertovná, poetická / básnická.

Tady mě téměř dojalo nemilosrdné smetení všech nejzajímavějších jazykových výkladů, které si pamatuji z jiných příruček, tedy vznik slova snob, (novinářské) kachny i vodáckého ahoj:

Jestliže v předvědeckém období byla učená etymologie vrcholem etymologického bádání (provozovaná učenci), nabízí se otázka, zda tento typ etymologie pokračuje i poté, co jeho roli převzala etymologie vědecká. Dnes se o učené etymologii (v češtině se pro ni vžil název bakalářská etymologie) mluví v případě diletantských, nepodložených výkladů, které se tváří jako vědecké etymologie. Birkhan (1985: 230) připomíná angl. snob, které se i v některých seriózně tvářících etymologických pracích vykládá jako zkratka ze s(ine) nob(ilitate), poznámky údajně připisované v prestižních britských školách ke jménům studentů nešlechtického původu. Tento výklad přitom není ničím podložený, etymologie slova snob, původně asi ‚švec‘, je nejasná. Jiným důmyslným výkladem tohoto typu je objasnění slova kachna v přeneseném významu ‚nepravdivá, senzační zpráva‘. Za prusko-rakouské války prý byly nepotvrzené zprávy označeny zkratkou N. T. (non testatum), která se četla stejně jako něm. Ente ‚kachna‘. Poprvé je však toto přenesení doloženo u fr. canard, a to již v pol. 18. st.

Také v češtině najdeme podobný příklad. Jak jsme se sami přesvědčili, v určitých kruzích (náboženských, ale i námořnických!) je pevně zakořeněno přesvědčení, že pozdrav ahoj je zkratkou latinského ad honorem Jesu. Tato bizarní domněnka (těžko si představit, že jako pozdrav by se vžila zkratka!) může být snadno vyvrácena poukazem na angl. ahoy tv., které je buď z angl. a hoy ‚loďka, pobřežní šalupa‘ či asi pravděpodobněji – variantou citoslovce hoy, hey ‚hola, hej‘. (Str. 68)

A konečně shrne dosavadní pokusy o klasifikaci a navrhne klasifikaci vlastní.

Poslední kapitolou je Etymologická analýza lidové etymologie v češtině. Pro všechny čtyři typy dle autorovy klasifikace, tedy asonaci (ad sonitum, připodobnění na základě zvukové podobnosti), aradikaci (ad radicem, ke kořeni, podobnost je zvuková i sémantická), adiedaci (ad ideam, k představě, vedeá snahou zařadit k dalším slovům tvořeným podobně) a resémantizaci (slovo změní význam podle stejně znějícího silnějšího výrazu), uvádí řadu příkladů a jejich rozbory. Jeden za všechny – aradikace při vzniku slova protěžovat:

Velmi silné a téměř okamžité přiklonění k podobě protěžovat bylo výsledkem významové blízkosti fr. (původně lat.) a č. prefixu pro- a existence blízkého ‚silného‘ kořene těž-. Sloveso s tímto prefixem a kořenem prakticky nebylo v češtině lexikálně obsazeno (Jg uvádí pouze protěžiti, SSJČ zvratné protěžovat se). Nové sloveso se tak přirozeně zařadilo mezi prefigovaná slovesa jako obtěžovat, zatěžovat, přitěžovat, přetěžovat apod. a nabídlo interpretaci ‚prosazovat někoho tíhou (své osobnosti)‘ , která —jak je vidno —jen lehce reinterpretuje význam původní (srov. i EisP 219, Nov 2, 167 a Večerka 2006: 154, kde je však slovo mylně zařazeno pod asonaci). Tyto takřka ideální podmínky etymologické reinterpretace činí z protěžovat jeden z nejexemplárnějších případů LE v současném jazyce. Zároveň se na tomto případě také ukazuje vliv normativních příruček, které užívání sekundárně motivované podoby zapovídají, což vede k výrazně nižšímu používání podoby protěžovat v psaném jazyce, než napovídá mluvený úzus (i když poměr 12: 32 v SYN2000 není tak výrazný, jak by se dalo očekávat). I tak ovšem lidová etymologizace nemizí a neztrácí působnost (Čmejrková 1992: 58). (Str. 94)

Protože jde o vědeckou monografii, nemůžou chybět další pomocné kapitoly jako anglické summary, přehled zkratek, přehled literatury a index.

Pokud vás etymologie zajímá a už jste někdy narazili na rozpor své představy a skutečného původu slov, určitě se do této monografie podívejte, i kdyby jen do závěrečného slovníku.

Odkazy: