Tuhle jsem někde zahlédl fotku pampeliškové kompozice Andyho Goldsworthyho s anglickým popisem – Dandelions. Bezděčně jsem v duchu jméno vyslovil anglicky a hned vzápětí česky a okamžitě mi blesklo hlavou, že mají stejný rytmus:

dan-de-lion
pam-pe-liška

A nejen rytmus, i délku.
Dokonce se slabiky rýmují!
A když jsem si všiml, že v obou jazycích figurují šelmy – jen v češtině se ze lva stala o něco přízemnější liška –, bylo mi jasné, že to nemůže být náhoda.

Anglické dandelion, ve 14 století dent-de-lioun, pochází ze středověké francouzštiny, z dent de lion, kam se dostalo překladem latinského dens leonis neboli lví zub. Pojmenování vychází ze zubatých listů pampelišky. (podle etymonline.com)

Teorií o původu slova pampeliška v češtině je více, jednu z nich zmiňuje článek v časopise Naše řeč (ročník 7, číslo 9), cit.: Jméno »pampeliška« souvisí asi se stč. názvem této rostliny »pléška (plíška)«, jehož se jí dostalo patrně podle jejího lůžka, ne nepodobného pleši (v. Sborník filologický VI, 90).

Další vychází z toho, že v němčině řada slézovitých rostlin, produkujích podobně jako pampeliška slizovitou šťávu, obsahuje ve jméně stejné základy pompel-, pappel-, popi-; že je to podobné lidovým pojmenováním kaše – starohornoněmecky pappala, babillo, Pappe, Papp, Pepp či peppe. Původ je tedy německý s rozpuštěním zdvojeniny pp. (Svatopluk Stech, zmíněn v Machkovi, celé jsem to vyčetl v bakalářské práci Terezy Sarounové o  českých názvech léčivých rostlin)

Tamtéž je k nalezení i Machkův výklad, který navrhuje odvození od slova pápěří (chmýří po odkvětu pampelišky), tedy od původního pper-icha, -išbka. Německé názvy by naopak byly odvozené od toho slovanského. (zdroj také bakalářská práce Terezy Sarounové)

A přitom to bylo TAK evidentní!

(Pěkná ukázka toho, jak je lidová etymologie zrádná.)

Aktualizace 27. 5. 2023: Tenhle vesmírný žert mě nepřestává fascinovat!