Příběh naopak je pochopením realizovaného komunikativního jednání, je interpretací a rozuměním jeho průběhu. Uskutečňuje se transformací významově obsahového (sémantického) jádra „světů ze slov“ do „jazyka mysli“ — pojmů. Lidé si obvykle nedokáží uchovat v paměti přesnou po dobu průběhu komunikativního jednání. Mají však schopnost zkonstruovat a zapamatovat si příběh, k němuž konkrétní dorozumívací procesy dospěly, obdobně jako u epických uměleckých (literárních, dramatických, pantomimických, operních, filmových… ) děl neudrží v paměti syžet, ale mají schopnost zkonstruovat a zapamatovat si fabuli. (Str. 58)

Už po prvních stránkách a nahlédnutí do příloh bylo vidět, jak neuvěřitelně komplexní je. Obsah:

• Předpoklady a atributy lidského komunikativního jednání
• Pragmatické a syntagmatické osy jazykového dorozumívání
• Literární dílo jako rozrůstající se labyrint významů
• Cesta ke gramatice uměleckého jazyka
• Metafora – klíč k literárnímu dílu
• Čtení a interpretace – dvě fáze literárrního dorozumívání
• Literární tvorba jako nekonečný příběh o ohrožených "světech ze slov"
• Přílohy – Rejstřík lidského dorozumívání, masmediální komunikace, předpokladů lidského dorozumívání, znakových systémů, znaků

Lidské komunikativní jednání, které se děje na úrovni mentálního jednání (I.A.), tzn. vnímání, poznávání, prožívání, hodnocení apod., dále intersubjektové a orientační neintersubjektové dorozumívání (I.B.), a sociálního jednání (I.C.), tzn. lidské chování odehrávající se na úrovni praktického společenského života, má produktivní charakter — směřuje k vytváření duchovních výtvorů, k provozování dorozumívacích rituálů, k tvorbě produktů dorozumívacích aktivit, včetně artefaktů, k výrobě materiálních statků, k přetváření životního prostředí či k formování společenských institucí. Tyto svébytné skutečnosti, třebaže nejsou imunní vůči historickému času, mohou být na kratší anebo delší dobu zakonzervovány a transportovány do budoucnosti. Ony zakonzervované transporty cestují do budoucna po kolejích komunikačních zvyklostí. Na své cestě jsou ovšem také opravovány, drancovány a pravidelně se ztrácejí. Drasticky se mohou měnit také ony „koleje“.

Nejoblíbenější a — zdá se — i nejspolehlivější prezentaci, ale také konzervaci jakéhokoli typu lidského komunikativního jednání, nabízejí „světy ze slov“. Jednou formou takovéto konzervace je pamětí fixovaná promluva (řečové artefakty), vznikající v programu dorozumívání pomocí jazyka ústní slovesnosti (srov. recitační dorozumívání — I.B.4.1.), druhou formou reprodukovaná promluva, vznikající v programu reprodukovaného mluvního dorozumívání (I.B.8.2.), třetí formou literární text, vznikající v programu literárního a rozšířeného literárního dorozumívání (I.B.6.3. a I.B.7.3.). (Str. 45)

Výčty, různé přístupy v historii a současnosti, náhledy na věc i rejstříky (odkazy do nich jsou ty kódy v závorkách v předchozí citaci), to vše je kompletní a vyčerpávající.

Bolestně jsem ale postrádal právě onu aplikaci – v asi milionu kategorií nejsou příklady toho, jak si vyprávění nebo román zanalyzovat, co si uvědomit. Po 170 stránkách jsem se vzdal. Je tam všechno – kromě toho, co jsem hledal.

Odkazy: