Knihu Jiřího Pavelky jsem objevil jako použitý zdroj v některé z diplomových prací, které občas čtu na doplnění obrázku o literárních dílech. Diplomant nebo diplomantka ji použila k určení některých kategorií díla, myslím že to byl autor a fiktivní autor, a já nabyl dojmu, že bych se přečtením zdroje mohl lépe zorientovat, že bych získal aparát na posouzení knih. Něco jako přehled postav a jejich vztahů – autor, fiktivní autor jak se vpisuje, fiktivní čtenář jak ho autor očekává, skutečný čtenář, fiktivní autor jako ho čtenář čte, vypravěč, atd. A totéž k ději a času a prostoru díla…
Předpokládám, že proměňující se duchovní světy člověka se díky „slovům“ nejen utvářejí, ale také uchovávají, že „slova“ fungují jako mosty, jako základní spojení mezi člověkem a jeho životním prostředím a mezi lidmi navzájem a že rezultáty těchto komunikačních aktivit získávají podobu příběhů prezentujících více nebo méně ucelené vědomosti, názory, postoje, koncepty či teorie. Tyto příběhy „světů ze slov“ umožňují dorozumívání, ale také je problematizují a ve svých důsledcích ohrožují. Takto pojatý svět má podobu příběhu o ohrožovaných a ohrožujících „světech ze slov“.
V následující studii se zabývám předpoklady lidského dorozumívání především ve vztahu ke „světům ze slov“, tzn. sémioticko-mentálním procesům, které jsou spjaty s vymezenými komunikačními situacemi a jazykovými projevy. (Str. 11)
Co se studie týče, měl jsem štěstí. Je sice z roku 1998, ale našel jsem ji online hned ve dvou kopiích, jedna je v Digitální knihovně Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, druhá přímo na autorových stránkách.
Příběh naopak je pochopením realizovaného komunikativního jednání, je interpretací a rozuměním jeho průběhu. Uskutečňuje se transformací významově obsahového (sémantického) jádra „světů ze slov“ do „jazyka mysli“ — pojmů. Lidé si obvykle nedokáží uchovat v paměti přesnou po dobu průběhu komunikativního jednání. Mají však schopnost zkonstruovat a zapamatovat si příběh, k němuž konkrétní dorozumívací procesy dospěly, obdobně jako u epických uměleckých (literárních, dramatických, pantomimických, operních, filmových… ) děl neudrží v paměti syžet, ale mají schopnost zkonstruovat a zapamatovat si fabuli. (Str. 58)
Už po prvních stránkách a nahlédnutí do příloh bylo vidět, jak neuvěřitelně komplexní je. Obsah:
Lidské komunikativní jednání, které se děje na úrovni mentálního jednání (I.A.), tzn. vnímání, poznávání, prožívání, hodnocení apod., dále intersubjektové a orientační neintersubjektové dorozumívání (I.B.), a sociálního jednání (I.C.), tzn. lidské chování odehrávající se na úrovni praktického společenského života, má produktivní charakter — směřuje k vytváření duchovních výtvorů, k provozování dorozumívacích rituálů, k tvorbě produktů dorozumívacích aktivit, včetně artefaktů, k výrobě materiálních statků, k přetváření životního prostředí či k formování společenských institucí. Tyto svébytné skutečnosti, třebaže nejsou imunní vůči historickému času, mohou být na kratší anebo delší dobu zakonzervovány a transportovány do budoucnosti. Ony zakonzervované transporty cestují do budoucna po kolejích komunikačních zvyklostí. Na své cestě jsou ovšem také opravovány, drancovány a pravidelně se ztrácejí. Drasticky se mohou měnit také ony „koleje“.
Nejoblíbenější a — zdá se — i nejspolehlivější prezentaci, ale také konzervaci jakéhokoli typu lidského komunikativního jednání, nabízejí „světy ze slov“. Jednou formou takovéto konzervace je pamětí fixovaná promluva (řečové artefakty), vznikající v programu dorozumívání pomocí jazyka ústní slovesnosti (srov. recitační dorozumívání — I.B.4.1.), druhou formou reprodukovaná promluva, vznikající v programu reprodukovaného mluvního dorozumívání (I.B.8.2.), třetí formou literární text, vznikající v programu literárního a rozšířeného literárního dorozumívání (I.B.6.3. a I.B.7.3.). (Str. 45)
Výčty, různé přístupy v historii a současnosti, náhledy na věc i rejstříky (odkazy do nich jsou ty kódy v závorkách v předchozí citaci), to vše je kompletní a vyčerpávající.
Bolestně jsem ale postrádal právě onu aplikaci – v asi milionu kategorií nejsou příklady toho, jak si vyprávění nebo román zanalyzovat, co si uvědomit. Po 170 stránkách jsem se vzdal. Je tam všechno – kromě toho, co jsem hledal.
Odkazy:
PAVELKA, Jiří. Předpoklady literárního dorozumívání. Brno: Masarykova univerzia, 1998. ISBN 80–210–1800–3
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.