Wuwejův zápisník

Pavel Šidák: Úvod do studia genologie

15.04.2018 23:31, Wu | knihy | komentáře -

obálka Úvod do studia genologieGenologie, jak napovídá podtitul knihy „Teorie literárního žánru a žánrová krajina“, není obor biologický, ale literární.

Genologie, česky žánrosloví, je subdisciplína literární vědy, která se zabývá teorií třídění a klasifikace literární struktury, praktickou aplikací tohoto třídění a obecnými otázkami vztahujícími se k typologii, na prvním místě definicí žánru a druhu a jejich poetikou.“ (Str. 9).

Jako samostatná disciplína je genologie mladá a v české literární vědě se až dosud objevovala spíše jen jako kapitoly v obecných úvodech, slovnících a lexikonech. Samozřejmě žánry jako takové už klasifikované byly (Encyklopedie literárních žánrů), ale teoretická studie chyběla. Tato kniha je tedy první monografií.

Mimochodem, to mě na těch „úvodech“ nepřestává fascinovat. On je to takový nářez, že se to skoro nedá číst – a úvod. Opravdu si neumím představit, jak vypadá něco pokročilého...

Kniha je rozdělená do dvou částí, první je teoretická, druhá prochází jednotlivé žánry – ale i ty jsou pojaté především synteticky, z pohledu jejich zasazení do okolí, „ve smysluplných nadžánrových celcích, kde vyvstanou vnitřněliterární vztahy a celý význam pojmu žánrová krajina.“ (Str. 8.)

V teorii se nejprve ponoříme do trojrovinné genologie, kdy se rozlišují a používají tři úrovně – literární druh (např. epika, lyrika a drama), žánr (např. román, pověst) a podžánr (např. román rytířský, černý, dívčí). Důležité je, že to nejsou roviny hierarchické, spíše jsou to různé rozměry. Vymezení jednotlivých typů a žánrů také není striktní a může mezi sebou přecházet. Prostudujeme historické snahy o třídění; dotkneme se ohlasu středověkého sporu o univerzálie, protože i k literárním žánrům lze přistupovat buď nominalisticky, nebo realisticky; prozkoumáme definice a funkce žánrů, např. pravděpodobnost díla:

Žánrová pravidla zajišťují jednu ze zásadních kvalit díla, jeho pravděpodobnost. Pravděpodobnost díla není dána vztahem k aktuálnímu (našemu) světu, ale právě žánrovými pravidly: například u pohádky nám nevadí, že zvířata mluví – byť v reálném světě nemluví, a fikční svět pohádky tedy aktuálnímu světu odporuje -, neboť se to shoduje s pravidly pohádky jako žánru. Žánr tedy můžeme chápat i jako pravidlo, které stanovuje přípustnou odchylku od aktuálního světa.“ (Str. 69)

Podíváme se na hlubinné definice žánrů, architextualitu, ale i na hranice pojmu žánr a jejich modifikátory (třeba modus). A tím už se blížíme k žánrové krajině, rozpětí žánrů a jejich přecházení mezi sebou, hybridizaci – a pochopitelně i k vývoji v čase.

Druhá část, pojatá jako atlas žánrové krajiny, studuje žánrové skupiny nebo řady v současné evropské literatuře:

Nejde zde tedy primárně o definici jednotlivých žánrů (v tomto bodě odkazujeme na relevantní literaturu), ale o popis jejich vzájemných vazeb v synchronním i diachronním kontextu, o popis s jejich proměnlivých hranic a uměleckých možností v rámci literatury jako uměleckého druhu. Takový popis žánrové krajiny de facto představuje zkoumání žánrového rozpětí a akomodačních schopností, ukazuje jak na sebe žánry navzájem navazují, jak spolu v žánrové krajině ‚sousedí‘ z hlediska genetického (utopie – antiutopie – sci-fi) i systémového (pohádka – pověst – legenda).“(Str. 129)

Jak už jsem naznačil v poznámce, kniha rozhodně není lehké čtení, a to i přesto, že se jedná o úvod. Přinesla mi ale spoustu poznatků – historii nejasnosti žánrových typů, pokusy o jejich redefinici, přehled funkcí žánrů, nebo třeba fakt, že přísloví, pořekadlo, úsloví a rčení nejsou synonyma. Pro zapálené čtenáře s hlubším zájmem o teorii a fungování literatury je „Úvod do studia genologie“ užitečná pomůcka.

Odkazy:

nakladatelství Filip Tomáš - Akropolis, Praha 2013, ISBN 978-80-7470-040-8, cena 359 Kč

12345
1523827860000

Informace

Kategorie

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online