Před rokem jsem – po prezidentských volbách, kde to bylo často probírané téma – uvažoval, jestli vůbec pro mě někdo je morální autorita.
Také mě napadla odpověď na univerzální kritiku kritika („sám bys něco takového nevytvořil, tak to nekritizuj“), jestli ale bude účinná, to dodnes nevím.
Z praktických článků jsem představil nůž Smith and Wesson Power Glide (pravda, zase tak moc praktický není, ale rozhodně má unikátní konstrukci) a opravoval výztuž dna sportovní tašky.
Počítačově praktická byla kniha Pavla Kameníka Příkazový řádek v linuxu, dozvíte se v ní hromadu užitečných příkazů a postupů – a tím jsme se plynule přesunuli ke knihám.
Dějiny opevňování v Čechách a na Moravě mě vysloveně nadchly – tolik zajímavých informací; přesun od hliněných valů ke kamenným zdem a zase zpátky k hlíně, obrovské tereziánské pevnosti i prvorepublikové opevnění...
Naopak Vítěz je sám Paula Coelha bylo velké zklamání, knihu jsem odložil hned na začátku.
Chuť jsem si spravil Čaroprávností Terryho Pratchetta, skvělým a vtipným příběhem o ženské magické emancipaci na Zeměploše.
A nesmírně poeticky napsaná satira Miroslava Stoniše Paterek a pastýřka laní je hravá – a smutná.
Na závěr už jen citát o lidské přirozenosti od Seneky a čtvrté pokračování archivních kreseb pastelkou z roku 1997.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.