Určitě to znáte. Vidíte mizerný film, napíšete o něm pár odsuzujících slov a v tu ránu se někdo vytasí s univerzální kritikou kritika (ad hominem): „Sám bys to takhle natočit neuměl, tak mlč!“ Chvíli se snažíte vysvětlit, že k rozpoznání kvality není nutné totéž umět vytvořit, že je to jiná kompetence, ale vesměs marně, protože kdo se s takovým pseudoargumentem vytasí, nebývá ochotný vám ani naslouchat. Natož svůj postoj změnit.
Tématem může být cokoliv, od knihy, hudby, uměleckého díla, přes sportovní výkon až po organizování soutěže. Tato diskuze je úžasný příklad bezmoci kritiků, to jak si jeden za druhým nabíhají na vidle je až dojemné. (K odkazované diskuzi ještě komentář od Misantropa, díky němuž jsem ji našel.)
Ani kompletní odmítnutí („To není korektní argument, bavme se o díle, ne o mých schopnostech!“) nepomáhá, ostřílený kritikobijec je bere jako svoje vítězství.
Na kritiku kritiků jsem narazil i tady na blogu, v komentářích, a tehdy jsem náhodou připadl na odpověď, která by mohla být podobně univerzální: „A chválu, chválu od někoho, kdo by to vytvořit neuměl, také odmítáš? Jestli ne, tak si lžeš do kapsy!“
Důležité je, že se tím obrana přesouvá na druhou stranu. Vskutku - teď musí kritikobijec buď přiznat, že chválu neodmítá (a snad se i trochu chytit za nos, protože ho zajímá jen polovina škály), nebo prokázat, že odmítá a kritizuje i pochvalná hodnocení. Případně diskuzi odmítnout zcela, což ... můžeme brát jako své vítězství. Možná i oprávněné, protože jsme jeho útok pouze rozšířili na celou škálu a vrátili mu ho k vyřešení.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.