Mimořádně zajímavá publikace. Podle anotace určená především mladším čtenářům, ale po pravdě řečeno, pokud se o historii nebo vojenství nezajímáte, bude pro vás odborná až až. Pro mě tedy rozhodně byla.
Jak už název napovídá, zabývá se vývojem historického opevnění a obranných staveb na našem území. Začíná předpevnostními objekty jako jsou rondely, pokračuje pravěkými pevnostmi s palisádami a příkopy (Rmíz, Denemark), následuje doba bronzová (Vrcovice, Skalka), keltské pevnosti doby železné, pokročilé opevnění Římanů a opět krok zpátky se slovanskými hradisky. Pak první hrady se skutečnými zdmi, speciality jako obvodový plášť nebo štítová stěna, opevňování měst. Další novinky přinesla husitská sídla, využívající zkušeností s palnými zbraněmi a děly; poprvé se budují předsunutá stanoviště - dělostřelecké bašty nebo rondely.
Boje v době krále Jiřího z Poděbrad přinesly stavitelům poznatek, že kamenné zdi silné okolo 2-3 m dříve či později pod ranami z bombard puknou a zřítí se. Jev je způsoben šířením rázové vlny tuhým zdivem, při kterém malta ztrácí soudržnost a praská. Hradba se promění v hromadu bloků kamení a buď se zřítí sama ihned, nebo po dalším zásahu.
Zejména husitští válečníci zběhlí v budování ochranných valů postřehli, že zásah kamennou koulí do náspu navršeného ze zeminy vyhloubí jen nevelkou jámu, která v žádném případě nenarušuje soudržnost opevnění. Hlína se náhle stala výhodnější stavebninou pro budování opevnění než kamení. (Str. 63)
Vojenská věda následně vyvinula rozsáhlou nauku a metodiku opevňovacích prvků, jako nejúčinnější se ukázaly pětiúhelníkové tvary „bastiony“, slabá místa spojnic chránily trojúhelníkové „raveliny“ a další a další doplnění včetně záplavových území a příkopů. Půdorys bastionové pevnosti vypadal jako zvláštní ozdobný geometrický tvar (ukázka ze strany 83, pevnost Terezín).
Protože nejobvyklejší způsob dobývání pevností byly podkopy a podminování, mysleli tvůrci pevností i na to a rovnou do opevnění vybudovali naslouchací chodby a pece na protiminy.
Podzemní prostory byly důmyslně větrány i odvodňovány. V dobrém stavu vydržely desítky let. Za pozornost stojí také způsob výstavby minové soustavy. Podstatná část minových větví nebo naslouchacích chodeb byla nejprve vyzděna volně na denním světle a pak teprve zahrnuta zeminou během dokončování náspů koliště nebo jiných pevnostních prvku. (Str. 85)
Kniha končí stálým opevněním proti Německu, popisuje plány na - velmi nákladné - těžké opevnění, malou realizovanou část na severu Čech a hotové linie lehkého opevnění.
Pro mě zajímavá je velká pozornost věnovaná východním Čechám - pardubický zámek jako vodní hrad s hliněnými valy a dělostřeleckými rondely, podobně Kunětická hora; švédské opevnění Hradce Králové nebo bastionová pevnost Josefov jsou odtud coby kamenem dohodil.
Ilustrace jsou kapitola sama pro sebe, jsou srozumitelné a přehledné, všechny jednotným stylem, generované na počítači (ukázka ze strany 36, příčný řez opevněním hradiska Levý Hradec z 9. století).
Myslím, že kniha nemá chybu, rozhodně doporučuji.
Aktualizace 23. 2. 2020: Kniha je to natolik zajímavá, že jsem se k ní vrátil už po pár letech. A upoutala mě možná ještě více než předtím – je opravdu nabitá fakty. Znovu jsem si se zájmem procházel neúspěšné dobývání Brna Švédy, komplikovaný systém pevností proti Prusku, ale i třeba opevnění pardubického zámku. Valy se mi vždycky zdály jako poměrně slabá obrana… protože mi unikalo, že stály uprostřed rybníka, na nich dělostřelectvo, a ty zdi u paty náspu, ty byly jen pro blízkou obranu, se střelci z ručnic.
Odkazy:
nakladatelství CPress, Brno 2012, ISBN 978-80-264-0110-0, cena 299 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.