Jenže magie má zvyk ukrývat se při zemi a udeřit v nejneočekávanějším okamžiku – jako hrábě ležící v trávě.

Protože si ale magie nedá poroučet, a protože výchova a studium u svérázné čarodějky Bábi Zlopočasné na vesmírnou magii nestačí, což i Bábi po čase uzná, nezbývá než se vydat na cestu na Neviditelnou univerzitu a začít bojovat za ženskou magickou emancipaci.

No a? Kde je psáno, že ženské nesmí být mágy?

Bábi zaváhala. To se jí strom mohl rovnou zeptat, proč se ryba nemůže stát ptákem. Zhluboka se nadechla a chtěla promluvit. Pak se zarazila. Věděla, že existuje řezavá, jednoznačná, vyčerpávající a především naprosto jasná odpověď na takovou otázku, jenže ke svému dotčenému úžasu nebyla schopna si ji vybavit.

Kniha je úžasně barvitá, střídají se místa i postavičky, vše s nádechem komična a zároveň racionálním jádrem.

Kozy mezi sebou používaly jména, to věděla, ale byla to jména typu: „koza, co je moje matka“, „koza, co je moje dítě“, „kozel, co je vůdce stáda“ a tucet dalších podobných jmen, mezi nimiž nechyběla ani taková jako „koza, co je tamta koza“. Měly složitou stádní organizaci, čtyři žaludky a trávicí systém, který byl nejzaměstnanější v noci. Bábi měla vždycky dojem, že dávat jim jména jako Máslena nebo Babula je urážkou těch vznešených zvířat.

Rozdíl mezi magií zemskou a vesmírnou, měsíční a sluneční, ženskou a mužskou je popsaný skvěle. Stejně tak hlavologie, nauka o tom, jak využít základní vlastnost lidského myšlení:

„Ty jsi na to ještě kapku mladá,“ pokračovala, „ale až budeš trochu starší, zjistíš, že většina lidí nevyleze ze světa, který si vytvořili ve vlastní hlavě. Ty taky ne… “

Navíc plná slovních hříček:

„- byl to jeden z těch pravdivých snů, víš? Takový, jak jsi mi o nich vyprávěla – ty legrační cíle.“

„Metafóry,“ přikývla Bábi klidně.

postřehů, poznámek či lakonických hlášek:

Pokusil se jí sice několikrát naznačit, že by měla dodržovat nepsané stvorské zákony a zůstat na lodi, ale náznak pro Esk znamenal totéž, co pro nosorožce moskytí bodnutí, protože se začala učit to, o čem se už většina z nás někdy v životě přesvědčila. Když důsledně nebudete dodržovat nějaká pravidla, minimálně v polovině případů je příslušní lidé upraví tak, že se na vás nebudou vztahovat.

Skvělý humor a spousta informací, které platí i v nemagickém světě. Lze jen doporučit.

Aktualizace 27. 8. 2023: Druhé přečtení po asi deseti letech. S nelibostí jsem zaznamenal, co všechno jsem si už nepamatoval!

Sice to pěkně ladí s citací z knihy:

Traktát přikývl. „Nenapadlo mě podívat se na to takhle,“ zabručel. „Ale máte naprostou pravdu. Opravdu posunul hranice nevědomosti. Je toho tolik, co o vesmíru nevíme!“

Oba vychutnávali ten skvěle hřejivý pocit, že jejich neznalosti jsou mnohem větší než neznalosti obyčejných lidí, jejichž nevědomost se týká jen obyčejných věcí.

Ale pocit to není tak skvěle hřejivý…

Těch nápadů, co tam je. Vysoké umění jak nepoužívat magii:

„Tohle si budu muset opravdu prostudovat,“ řekl Simon znovu a neustále otáčel holí v rukou. „Musíme podniknout různé pokusy, víš, s tím, jak úmyslně nepoužívat magii. Mohli bychom například opatrně nenakreslit na zem oktagram a nevyvolat spoustu různých věcí a – začínám se potit, když si všechny ty možnosti jenom představím!“

Přísloví z podsvětí:

Ubytování pro obě našla na Stínově, v prastaré městské čtvrti, jejíž obyvatelé vedli povětšinou noční život a nestrkali sousedům nos do jejich záležitostí, protože tady platilo, že „kdo je zvědavý, nebude nikdy starý“ a taky „kdo se moc ptá, toho nakonec podříznou“.

Inu, ke knihám je třeba se vracet.

Odkazy: