Jak vidno, prostředí skýtá ohromný potenciál, umožňuje autorovi osídlit je prakticky čímkoliv, nemusí to být nutně jen magie a bytosti z bájí, legend nebo pohádek. A tak se v Barvě kouzel setkáváme se zahraničním turistou Dvoukvítkem. Turistika sama o sobě je zde něco neznámého, Dvoukvítek navíc pochází z kontinentu, kde je magie málo, zato zlata víc než dost. Jeho vyprávění o ekonomice nebo jakémsi pojí-štěnic zdejším obyvatelům nedává smysl, naopak truhle plné zlata rozumějí dokonale. Kdyby se náhodou ke Dvoukvítkovi nepřimotal naprosto neschopný kouzelník Mrakoplaš, který neumí čarovat, ale má nadání pro cizí jazyky a mnohaletý trénink v útěcích před potížemi, špatně by to s ním dopadlo. A příležitostí k útěku měli více než dost - požár v Ankh-Morporku, chrám Bel-Shammharotha, dračí hora, okrajová říše Krull...

Žánr je humoristická fantasy, parodie na vážně míněné opusy jiných autorů a jejich oblíbených témat. Mrakoplaš je antihrdina, bojovníci a válečníci jsou ukázáni ve vší intelektuální slabosti, lidé jako figurky s nimiž bohové hrají hru a tak by se dalo pokračovat. Především je to ale výborná zábava; těším se na další díly, protože tady, v tomto světě, se dá parodovat cokoliv a autor toho nepochybně využije.

Nelze nezmínit překlad Jana Kantůrka - je hravý a nápaditý, přináší malebná jména, nová slova, zprostředkovává slovní humor. Jedním slovem skvělý.