Nevím jak je možné, že jsem před lety vynechal článek o druhém dílu Zeměplochy a bezprostředním pokračování Mrakoplašových příhod. Jedině že bych je tehdy přečetl oba najednou a zapomněl na to; ono se to totiž nabízí – když na konci Barvy kouzel s Dvoukvítkem přepadnou přes okraj a řítí se jisté smrti vstříc, je to celé poněkud neukončené.
V Lehkém fantastičnu hned na začátku zjistíme, že jedno z velkých kouzel Oktáva, usídlené v Mrakoplašově hlavě, nemůže dopustit aby se ztratilo a realita dozná jisté změny. Zkrátka, Mrakoplaš i s Dvoukvítkem (a pochopitelně i zavazadlem) dopadnou zpět na Plochu.
A pak už to zase pokračuje v nezměněném tempu. Mrakoplašův strach a schopnost utíkat, bezbřehá Dvoukvítkova naivita… a tajemná červená hvězda, která se objevila na obloze a každým dnem se zvětšuje. Postupem času ve všech městech převládnou hlasatelé konce světa, kteří vše pálí a ničí a věří, že když se svět vzdá magie, hvězda zmizí. Mágové také tápou, ale usoudí, že pomůže přečíst všech osm Stvořitelových zaklínadel. Jenže k tomu jim jedno chybí, takže Mrakoplaše nutně potřebují.
Kromě hlavní linie je tu ovšem nepřeberné množství gagů, parodií a komických postav. Kamenní trolové, perníková chaloupka, druidský kamenný počítač i jeho IT obsluha, přestárlý vychrtlý hrdina barbar Cohen…
Bezbrada se zamyslel. „Pálit věci,“ odpověděl nakonec. „V tom jsou dost dobří, řekl bych. Hlavně knihy a tak. Dělají takové ty velké táboráky.“
„Táboráky z knih?“
„Ano. Strašné, co?“
„To bych řekl!“ souhlasil s ním Cohen. Ta představa byla hrozná. Každý, kdo nějakou dobu žil pod širým nebem, znal cenu dobré tlusté knihy, kterou jste mohli rozdělávat oheň celou sezónu, pokud jste vytrhávali jednotlivé listy opatrně. A když jste si chtěli zakouřit a nemohli jste najít dýmku, kniha byla po ruce vždycky.
Cohen věděl, že lidé píšou do knih různé věci. Vždycky mu to připadalo jako strašlivé plýtvání papírem.
„Obávám se, že jestli na ně vaši přátelé narazili, jsou v nebezpečí,“ ozval se Bezbrada smutně, když šli bok po boku ulicí.
Zahnuli za roh a uviděli oheň. Hořel uprostřed ulice. Pár hvězdonošů na něj přihazovalo knihy, které nosili z nedalekého domu s vyraženými dveřmi. Stěny domu byly pomalovány hvězdami. (Str. 140)
I když musím přiznat, že z knih s Mrakoplašem nejsem tolik nadšený (jsou takové… zběsilé), pořád je to skvělé čtení a rozhodně byste je neměli vynechat.
Odkazy:
PRATCHETT, Terry. Lehké fantastično. Praha: Talpres, 1993. ISBN 80-85609-29-0.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.