Tentokrát mi ale kniha nepadla tolik do noty, jako ty předchozí. Vtipné momenty samozřejmě nepostrádá, hodně komiky je založené na osobách, které chtějí být někým jiným – krásná Conina s genetickou výbavou barbarského hrdiny touží po kadeřnickém salónu, vychrtlý mladík Nijel si naopak přeje být barbarským hrdinou a pečlivě studuje příručku jak na to.

‚Neříkal jste jí o mně nic, že ne?‘ vyzvídal uspěchaně. ‚Nikdy bych nepřežil, kdybyste jí řekl, že se teprve zaučuju na -‘
‚Nenene, ona jenom chce, abys nám pomohl. Je to taková hrdinská výprava, víš?‘
Nijelovi zaplály oči.
‚Myslíte jako rektovní?‘
‚Cože?‘
‚No, je to v té knize. Správný rektus dělá rektovní činy.‘
Mrakoplašovi na čele naskočily vrásky. ‚Poslyš, nemluvíš ty o něčem jiném? Já už to někde slyšel.‘
‚No já tomu rozumím tak, že se bez toho žádný hrdina – rektus neobejde. Je to něco, jako když prostě člověk něco musí,‘ snažil se mu vysvětlil nepříliš přesvědčivě Nijel.
‚Mně to zní spíš jako něco z ranhojičské knihy. Něco většího a důležitýho. Teď si nemůžu vzpomenout co. Ale co, na tom teď houby záleží.‘

Žel záměna slova rek a rektus jeho snažení poněkud zlehčuje. Zaujme džin z láhve, ktarý má lahví a lamp na starosti několik a s mobilním telefonem u ucha vyřizuje neodkladné záležitosti. Překvapí Mrakoplaš, ve kterém se vzedme vzdor, stavovská hrdost na magii a čarodějství a vrhne se do očividně beznadějného zápasu…

Vlastně je to zase velmi zajímavé a možná mi jen nesedí jistá dějová zběsilost (která ale k Mrakoplašovi patří stejně jako klobouk s nápisem Mák).

Aktualizace 29. 10. 2022: při druhém přečtení se vlastně jen zesílily dojmy z prvního setkání. Spousta nápadů (bavili mě zlý vezír a poetický vládce serif Creosot; také zbabraná Jakokalypsa, kdy se tři jezdci ze čtyř v hospodě zřídí pod obraz), ale zběsilý děj. A navíc je pod tím vlastně dost smutná linie – supermág Peníz je využité dítě a Mrakoplaš… se nevrátil.

Odkazy: