Výsledek krajských nebo komunálních voleb je často brán jako indikace nespokojenosti s celostátní politikou, jako signál. Volba jako protest ale není zrovna dobrá motivace. A nebo, což je ještě horší, o výsledcích rozhodne nerozhodný volič, který nemá jasno ani v ideologii, ani v konrétním programu, a vybírá podle povrchních motivů - vzhled kandidátů, podařenost kampaně, osobní sympatie... To nejdůležitější se tak dostává do pozadí.

Volební program v nejobecnější podobě je spíše ideologie, jsou to opravdu ty nejjednodušší teze - solidarita versus individualismus, například. Naopak nejkonkrétnější podoba už mluví o jasně definovaných problémech - například odmítnutí spalovny v Pardubicích (opět je to aktuální téma). U senátních a parlamentních voleb je důležitá ideologie, směrem k nižším územním celkům její důležitost klesá a vzrůstá důležitost konkrétního programu. Ve všech případech je ale nezbytné program znát.

Co udělá zodpovědný volič, nepodléhající úsměvům a zkratkovitým výkřikům z billboardů („smysluplné a fungující vedení kraje“)? Vybalí volební lístky a začne shánět informace. A kde se k nim dostane?

Na internetu. Samozřejmě. Když má štěstí, bude vypracovaná volebnikalkulacka.cz (fantastická věc!). Když štěstí nemá, bude muset hledat podle stran a sdružení, na jejich webech pátrat po programu a kandidátech, to všechno vztažené na aktuální volby (senátní, parlamentní, krajské, komunální). Po třetím webu mu dojdou síly. Navíc to všechno předpokládá, že internet má k dispozici a že mu nedělá problém jej ovládat, že umí weby vyhledávat, a že se na nich dokáže zorientovat.

Přitom existuje informační kanál, vedoucí ke každému voliči - obálka s hlasovacími lístky. Proč na každém z nich není z druhé strany natištěný volební program dané strany nebo sdružení? Bylo by to tak praktické! Dražší jen o cenu tisku, papír už tam stejně je. Strana by musela vedle kandidátky dodat také svůj volební program o rozsahu jedné stránky. Do parlamentních voleb ideologii, do krajských a komunálních voleb konrétní kroky. A zodpovědný volič by si otočením hlasovacího lístku mohl snadno překontrolovat, jestli odpovídá jeho očekáváním, nebo ne. Případně jestli jsou zástupci této strany vůbec schopní to důležité ze svého programu vytáhnout.

Že jedna stránka je příliš málo? Ale kdeže, pro průměrného voliče je to daleko za jeho schopností prostudování, obzvlášť když by to měl udělat devatenáctkrát.

(Nevíte náhodou někdo, kam tento návrh můžu poslat?)

P.S. Ano, jedna strana má na hlasovacím lísku prakticky celý program i ideologii, ale takhle jsem to nemyslel...