Gabriele Thullerová: Jak je poznáme? Umění A KÝČ (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Gabriele Thullerová: Jak je poznáme? Umění A KÝČ Stručná, ale o to čtivější publikace o kýči.

Zabývá se třemi oblastmi, malířstvím, sochařstvím a architekturou, a na konkrétních příkladech ukazuje témata, v kterých se kýč zabydluje obzvláště rád. Kupříkladu v sochařství prochází zneužití umění pro dekoraci; popisuje nipy; také se věnuje náboženství s drobnými soškami, relikviemi, devocionáliemi a suvenýry; nesmí chybět ani zahradní trpaslík.

Kýč se definuje velmi obtížně, ale několik znaků se dá abstrahovat rovnou z příkladů a tak jsou v příslušných kapitolách zmíněné v samostatných rámečcích „Na první pohled“:

„Příroda, působící hrozivě či idylicky, skýtá kýčovitý rámec pro cituplná zobrazení.“ (Str. 20)
„Cituplná malba na efekt je bezpečným znakem kýče.“ (Str. 38)
„Kýč nevytváří nic nového, nýbrž si poslouží opravdovým uměním.“ (Str. 44)

Samozřejmost je množství ilustrací:

Knihu uzavírá kapitolka nazvaná „Znaky kýče“, shrnující ty nejčastější nebo nejvýraznější charakteristiky, jako jsou triviální témata obrazů, neumětelství, křiklavost sytých barev, zjevně dojemné scény, slzy stékající po tváři, zdrobněliny nebo napodobeniny, nepřiměřenost materiálu, lascivní nevinnost.

S vědomím toho, že vnímání kýče se vyvíjí a to, co je dnes kýčem, zítra být nemusí (a naopak), ke konci autorka smířlivě konstatuje, že „Kýč má oprávnění existovat a může být balzámem pro duši a srdce.“ (Str. 116)

Sám pro sebe jsem si vybral k zapamatování to, že kýč hraje na city, soustředí se na efekt, je náhražkový, reprodukující a především lže.

Myslím, že jako úvod pro někoho, kdo se uměním a kýčem nezabývá do hloubky, je publikace skvělá.

nakladatelství Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, Praha 2007, ISBN 978-80-242-1998-1, cena 229 Kč

Gabriele Thullerová: Jak je poznáme? Umění A KÝČ

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv