Pokud jde o hypotézy, na základě průzkumu jiných studií přinášejí autoři dvě:

1. piloerekce se objevuje od určité úrovně vzrušení (citového, emočního) – hypotéza vychází ze známých indikátorů vzrušení a toho, že piloerekci doprovázejí
2. objevuje se při vnímání chladu nebo smutku – odvozeno od reakce podle charakteru podnětů, hypotéza reakci dává do evoluční souvislosti s voláním mláděte odděleného od matky

Viditelnou reakci chloupků zaznamenaly přístroje u 40 % účastníků, z celkových pokusů (každý slyšel 8 skladeb) byla reakce u 18 %. Zřetelně více reakcí bylo u žen, filmová hudba vyvolávala reakci dvakrát častěji.

Subjektivní pocit zamrazení byl zmíněn u 61 % pokusů – častěji než viditelná reakce. Na druhou stranu, u 86 % případů viditelné reakce bylo běhání mrazu pocítěno. Nicméně ani subjektivní určení reakce chloupků neodpovídalo pozorovaným datům – natož něco tak obtížně měřitelného jako zamrazení v zádech.

S postupem experimentů úspěšnost rostla – docházelo ke zvýšení citlivosti na impulsy.

Zajímavé bylo porovnání fyziologických reakcí v případech bez napřímení chloupků a s ním. V obou případech se zvýšila vodivost kůže (u reakce výrazněji), tep, zúžily se cévy a zrychlilo dýchání. Tam kde nedošlo k reakci, bylo dýchání mělké, u reakce se prohloubilo.

Zhodnocení dvou počátečních hypotéz ukázalo, že spíše než vysoká úroveň vzrušení (proti které hovoří prohloubení dechu) je naměřenými daty podporovaná hypotéza reakce na chlad nebo smutek. Každopádně se ukázalo, že vzhledem k malé specifičnosti ostatních měřených veličin (mohou mít různé příčiny) je napřimování chloupků užitečný indikátor emočního pohnutí.

Jednou větou – reakce vyvolaná hudbou vypadá stejně jako reakce na chlad nebo smutek a to i tehdy, když je člověk v teple a veselý, a pocity mrazení v zádech k ní patří.

Je tedy hudba další, evolučně nový spouštěč pro ověřenou a existující reakci těla? Dochází tu právě k evolučnímu vývoji?