Bohatě, až komiksově ilustrovaná kniha mapuje teorie o původu (a smyslu) umění od pravěku až po současnost. Název je tedy poněkud zavádějící, protože nevystihuje chronologický pohled – měla se jmenovat třeba Historie teorií umění. Já bych si pak její pořízení lépe rozmyslel… Tím nechci říct, že je špatná, naopak, jenže mě více než celá historie a vysvětlení okolností vzniku zajímá výsledek, současná uznávaná teorie (nebo všechny, pokud je jich více). A pokud by to bez historie nešlo, pak bych ocenil formu, kdy nadpisem by byla zjednodušená teorie a uvnitř její výklad, historie, kontext vzniku, protagonisté. Plus na závěr ještě kapitola, která by řekla, které teorie se uznávají dnes, nebo syntéza kterých se považuje za komplexní a pokrývající současné umění.

Když ale odhlédnu od svých mentálních potíží, je kniha výborná. Hned od začátku, kdy nás postupně vpraví do potíží s definicí umění a potřebě oné teorie umění, „která vysvětluje, jak umění poznáme, čím se liší od jiných věcí a k čemu je.“ (Str. 3)

„‚O umění toho možná moc nevím, ale vím, co se mi líbí.‘
S touhle teorií to daleko nedotáhnete, protože v umění může jít o to, abyste se zamýšleli nad věcmi, které nevíte, nebo jimž nerozumíte.

‚Tak tohle nemůže být umění, protože to není vůbec krásné.‘
Představu o tom, co způsobuje, že jsou některá věc nebo zážitek atraktivní nebo krásné, známe jako teorii estetiky. Umělecký předmět byl ceněn jako takový, nikoli pro svůj účel nebo funkci. Dnes však umění velmi často není atraktivní ani krásné a ani takové být nemá – klidně může být ošklivé a trochu vulgární.“(Str. 4)