Než se autorka pustí do novinek v estetice, musí připomenout, co to vlastně taková estetika je a jak estetické hodnocení chápeme.
Je-li ovšem úsudek typu „líbí“/„nelíbí“ tím, co většinu veřejnosti, včetně vědecké, oblast estetických soudů vyčerpává, není nyní úkolem estetiky ukázat, v čem je schopnost estetického souzení, jak o ní uvažuje filozofie, jiná a jak se vztahuje k běžné konzumaci umění? (Str. 28)
Pouhé „líbení se“ rozhodně nestačí, nedokáže zahrnout všechny způsoby vnímání, ani přiměřeně posoudit všechna umělecká díla. Je to děj, proces.
Když jsem jako estetička byla konfrontována s některými experimenty, které umění v laboratořích podstoupilo, zjistila jsem, jak potřebné je otevřeně a dostupně formulovat to, co se v estetice často rozumí samo sebou – totiž, že vnímání a hodnocení umění mohou být také výkonem, činností, již je třeba pěstovat, a ne pasivním výronem nějaké náklonnosti či odporu. Že estetický vztah ke zkušenosti není jednolitý, vytváří prostor pro dialog, nesouhlas, subverzi. Že estetické hodnoty se v tomto dialogu dějí, spíše než trvale jsou, a že toto dění je hodnotnější než samy hodnoty. (Str. 8)
A pak už můžeme začít s novinkami. Co je tedy nového? Výzkum. Rozvoj neurovědy a jejích skenovacích přístrojů umožnil přímo studovat reakce mozku na estetické podněty. Je to estetika empirická.
Filozofická a empirická estetika mají každá vlastní institucionální zázemí. A co víc, „estetičnem“ rozumějí obě skupiny cosi jiného: zatímco pro psychology a neurovědce je klíčový výrok „X se mi líbí“, pro filozofické estetiky přesahuje estetický soud sféru čistě subjektivního a vypovídá o estetické hodnotě vnímaného předmětu, jež by měla být dostupná i jiným.
V empirické estetice jsme si mohli všimnout tendence k tomu nepovyšovat jeden prožitek nad druhý – psychology zkoumající hudební emoce zajímá stejným způsobem z estetického hlediska nejzajímavější „emoce“ hudebního očekávání jako pocit ztuhlé šíje či soukromé vzpomínky na hudební „tenkrát poprvé“. (Str. 31)
To nejzajímavější se ovšem odehrává mezi empirickou estetikou a estetikou filozofickou, ať už jsou to jejich rozpory, pokusy o sblížení nebo možnosti vzájemného obohacení.
Ačkoliv se mi kniha nečetla úplně snadno (v estetice a umění se prakticky neorientuji), byla rozhodně přínosná. Dozvěděl jsem se jak základy, tak novinky. Takže lze jen doporučit.
Odkazy:
nakladatelství Nová beseda, Praha 2016, ISBN 978-80-906089-7-9, cena 240 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.