„Ano,“ pokračoval lord Henry, „to je jedno z největších tajemství života. Dneska spousta lidí umírá na chronický zdravý rozum, a když už je pozdě, pak teprve přijdou na to, že to jediné, čeho člověk nikdy nelituje, jsou vlastní prohřešky.“ (Str. 66)

Povznesený dandy, trousící aforismy na všechny strany, který zastává nový hédonismus, nejprve nevinného Graye upozorní na pomíjivost mládí,

Ano pane Grayi, k vám byli bohové štědří. Ale co bohové dávají, to zase rychle berou. Máte jen pár let, abyste žil doopravdy, dokonale a plně. Až vám prchne mládí, vaš krása prchne s ním, a pak najednou zjistíte, že pro vás už není žádných vítězství, nebo se budete muset spokojit s těmi ubohoučkými vítězstvími, která při vzpomínkách na minulost jsou ještě trpčí než porážky. (Str. 39)

pak mu půjčí podivnou a perverzní knihu plnou nepoznaných rozkoší, a mnohokrát mu připomíná, jak užívat života plnými doušky.

„Být dobrý znamená být v souladu sám se sebou,“ odvětil lord Henry, dotýkaje se bledými, šlechtěnými prsty útlého stonku své číše. „Nesouzvuk nastává, když jsme nuceni být v souladu s jinými lidmi. Vlastní život – to je důležité. (… )“ (Str. 117)

Pro Henryho jsou ostatní jen předmětem studia, hračkami k ovládání.

Ano, pokusí se být Dorianu Grayovi tím, čím je ten chlapec, aniž si to uvědomuje, malíři, který vytvořil ten podivuhodný portrét. Bude se snažit ho ovládat – vždyť z poloviny ho už stejně ovládá. Přivlastní si tu podivuhodnou bytost. V tom synu lásky a smrti je cosi okouzlujícího. (Str. 59)

A přesto ho nakonec jeho žák překoná… a zaplatí za to.

Cigareta je dokonalý typ dokonalé rozkoše. Je výtečná, a nikdy člověka úplně neuspokojí. Co více si možno přát? Ano, Doriane, vy mě budete mít vždycky rád. Jsem pro vás ztělesněním všech hříchů, které nemáte odvahu spáchat sám." (Str. 119)

Popis zní jako přitažlivé čtení, a mnoho lidí také mluví o tom, jak je kniha ovlivnila, mně se ale četla špatně. Lvi salónů mi neimponují, ležérní styl mi připadal zdlouhavý až nudný, a strhující momenty nebo dějové zvraty jsou najednou prostřídány několikastránkovými litaniemi o drahých kamenech nebo tkaninách, které Dorian sbíral. Vlastně i ta myšlenka, že zkaženost se promítá jen ve tváři, je scestná – hlavní je změna duše. Tělo následuje.

Nejpřitažlivější je asi cynický hédonismus lorda Henryho, jeho postava je vykreslená bravurně. Podívejte se na tento dialog, to je koncert přihrávek a smečí…

(… )
„Přesto však jsme vykonali velké věci.“
„veliké věci nám byly vloženy na bedra, Gladys.“
„Ale my jsme nesli jejich břímě.“
„Jenom k burze.“
Zavrtěla hlavou. „Já věřím v tento národ,“ zvolala.
„Představuje poslední zbytky podnikavců.“
„Je v rozvoji.“
„Mne víc okouzluje rozklad.“
„Což umění?“
„To je choroba.“
„Láska?“
„Iluze.“
„Náboženství?“
„Módní náhražka víry.“
„Jste skeptik.“
„Nikdy! Skepticismus je počátkem důvěřivosti.“
„Co tedy jste?“
„Definovat znamená omezovat.“
„Dejte mi aspoň vodící nit.“
„Nitě se trhají. A pak byste v tom bludišti ztratila cestu.“ (Str. 282)

Tak nějak asi působil v salónech sám Oscar Wilde.

Odkazy: