Kniha sice názvem naznačuje, že půjde o novinky v počítačových hrách, ve skutečnosti je ale o novinkách v jejich vědeckém výzkumu, tedy v oboru „herních studií“. Ne že by mi to vadilo; studium fenoménu her mi vlastně přijde zajímavější než případný přehled technických novinek. Ale název je zavádějící.
Nové je především samotné vědecké zkoumání her.
Herní studia se ve velké míře zabývají specifiky her a hraní. Snaží se pochopit, co hry jsou, jakje můžeme definovat a popsat, jaké mají přesně prvky, roviny, vlastnosti, funkce, typy, jaký mají obecnější smysl pro lidský život a společnost, v čem se liší počítačové a analogové hry, jak se odlišuje médium počítačových her odjiných médií a v čem spočívá jeho originalita a jinakost. Vytvářejí se různé obecné typologie a teoretické, poměrně abstraktní modely, ale zároveň jsou jednotlivé prvky a roviny videoher a hraní podrobně zkoumány i na příkladech ve snaze zjistit, v čem konkrétně jsou specifické a odlišné, jaké přinášejí hráčům prožitky a proč. Studie vedené tímto směrem čerpají především z estetiky, filozofie, antropologie, rozličných uměnověd a mediálních studií. (Str. 21)
První studie byly psychologické (dobře si pamatuju, jak se dokola omílalo, jestli hry zvyšují agresivitu a jak moc jsou nebezpečné), obor začal vznikat na přelomu tisíciletí a vlastně se pořád ještě hledá a specifikuje. Kromě toho v něm figurují vědci, kteří zároveň hry hrají a to nutně ovlivňuje jak přístup, tak předmět bádání.
Nejde jen o to, že herní vědci, pocházející ze specifického sociálního prostředí a herních komunit, preferují až příliš často hry, které jsou jim samotným subjektivně blízké, namísto toho, aby zkoumali skutečně komplexně celé médium videoher ve všech jeho aspektech. Opomíjení mobilních, casual, „holčičích“ a sportovních her je paradoxní v tom, že se přitom jedná o hry, jichž je obrovské množství a jsou extrémně populární. Autoři citované studie toto selektivní přehlížení vysvětlují nejen osobními preferencemi badatelů, ale i tím, že zaměření na mainstreamové onlinové hry umožňuje badatelům v tomto vznikajícím a velmi interdisciplinárním oboru nacházet společnou půdu, dodávat mu jistou koherenci, či alespoň dojem koherence. (Str. 17)
Ještě se na skok vrátím k té agresivitě a násilí. Rozhodnuté to pořád není, ale hry spíše vliv nemají, nebo jen chvilkový a jako důsledek adrenalinu.
Problematické nejsou jen studie zaměřené na krátkodobý efekt po hraní násilné hry, ale také např. transverzální studie porovnávající hráčskou a ne-hráčskou komunitu. Přestože z některých výzkumů vyplývá, že lidé často hrající násilné hry mají někdy o něco větší osobnostní agresivitu než ne-hráči, neznamená to, že tento jejich povahový rys způsobily akční hry. Naopak je dost dobře možné, že lidé s více agresivním charakterem si vybírají právě takovéto žánry her, aby v nich svou agresivitu vybili a tím ji zmírnili v realitě (existují vědecké studie pracující s teorií, že násilné hry proto fungují katarzně a jsou naopak zdravé a užitečné).
Mnoho studií snažících se tvrdit, že hry způsobují agresivitu, navíc ve skutečnosti zaměňuje pouhou korelaci za kauzalitu. Otázka je, zdaje vůbec možné určit, že to byl zrovna násilný obsah v určité hře, který způsobil, že se hráč následně kvůli ní chová více agresivně v realitě. Ve zkoumaných hrách není přítomno jen násilí, ale zahrnují také např. plánování, strategii, kooperaci atd. (Str. 71)
Obsah publikace:
Kniha je každopádně reprezentativní přehled aktuálních témat ve studiu her.
Odkazy:
BENDOVÁ, Helena. Co je nového v počítačových hrách. Praha: Nová beseda, 2019. ISBN 978-80-906751-9-3.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.