Každé téma je uvozeno proužkem při horním okraji dvoustránky, který je lokalizuje v čase. Humor autorů se projevuje i v něm, protože vybírají především zajímavosti a bizarní střípky historie. Např. 1898 Německá chemicko-farmaceutická firma Farbenfabriken vorm. Friedrich Bayer und Co. uvádí na trh heroin jako lék proti kašli. (str. 52) nebo 1762 První průvod sv. Patrika 17. března v New Yorku oslavoval muže, u něhož se historici shodnou na tom, že se nejmenoval Patrik, nepocházel z Irska, nepřinesl tam křesťanství, ani odtamtud nevyhnal hady a nenarodil se 17. března. (str. 28). Poslední kapitola, věnovaná budoucnosti designu, rozvíjí události až do roku 2095, kdy následkem snížení poptávky prudce klesá cena pobytových zájezdů na Měsíc. (Str. 131)

Jediná malá vada by snad mohla být snaha vyhnout se definici toho, co vlastně design je. V úvodu se píše:

‚Design‘ může znamenat nebo zahrnovat mnoho různých věcí. Týká se bezpochyby toho, jak věci vypadají, ale i toho, jak fungují. Pokud je důraz kladen na vzhled, pak můžeme hovořit o ‚dekorativním designu‘, pokud je zdůrazněna funkčnost, mluvíme o ‚funkčním designu‘. Téměř každý design obsahuje určitý poměr vzhledu a funkce (… ). (Str. 9)

Ve slovníčku na konci u hesla design píší To je oříšek. Přečtěte si tuto knihu od úvodu až sem. No nevím, byl by opravdu takový prohřešek proti zahrnutí všech výjimek a specialit, kdyby tam napsali něco ve smyslu design je návrh; návrh toho, jak bude hmota předmětu rozmístěná v prostoru, z čeho se bude předmět skládat, jaké tvary, barvy a funkce budou díly mít? Nebyl bych ze začátku zmatený, že jsem si koupil encyklopedii objevů a vynálezů (protože lidé samozřejmě nejdřív navrhovali věci pro jejich funkci, dělali funkční design). Myslím, že i neúplná definice je lepší než žádná.

Tahle malá, ale obsažná encyklopedie rozhodně stojí za přečtení, a to dokonce i těm, kdo se designem nezabývají.

Pokud někdy někdo uvedl design a výzdobu interiérů do království umění, pak to byl Dresser. Jeho poselství Morrisovi bylo jasné: přestaňte fňukat a přijměte nevyhnutelnost průmyslového pokroku. Udělejte kompromis – s dobře navrženými předměty. Aby dokázal, že to myslí vážně, navrhl sklo, které položilo na lopatky i výrobky značek Galle a Tiffany, vymyslel kovové předměty, které se hodily k čemukoliv, co bylo vyrobeno v Evropě ještě o mnoho let později, a ještě stihl dostat se do vedoucí pozice v japonské dekoraci a architektuře v devadesátých letech 19. století. Na poli designu nesrovnatelně převyšoval své druhy – Dresserovy kombinace ‚fantazie a vynalézavosti‘ byly nadšeně vítány jeho současníky a secese mu zůstane navěky dlužníkem. (Str. 45)

Jenom ty úvodní proužky zajímavostí mi pořád nějak unikají – je to zábava, ale že by to nějak souviselo s kapitolou, o které mluví… nanejvýš chronologicky.

Odkazy: