Záměr knihy je ukázat, že energetické léčitelství není nic jiného než manipulace a dotlačení pacienta do stavu závislosti.

Autor se drží svých zkušeností a zážitků, neodsuzuje co nepoznal či neviděl, vlastně nikdy nesklouzne mimo logiku a korektnost (i když nekorektním jazykem). Mezi reportážemi dá prostor i dalším stranám – nechá promluvit zakládajícího člena České psychoanalytické společnosti o psychoanalýze a léčitelství, ocituje texty skeptiků ze Sysifa, promluví si s Arianou a Ravenem Argoni.

Jediná kapitola, která příliš vybočuje, je „Manipulace zblízka aneb pojednání o tom, co obnáší pustit si léčitelku i do jiného typu postele, než je obvyklý léčitelský gauč“. Tady bulvárním způsobem popisuje do nejmenších detailů vztah s manipulátorkou. Léčitelství v tom nehraje žádnou roli, ona byla patologická osobnost, i popisované fáze odpovídají – viz knihu Láska a manipulace.

S provokativností sobě vlastní ale do každé kapitoly přimíchá něco, co ji zpochybňuje, takže až do konce nevíte, zda energetické léčitelství připustí, nebo ne.

„Paní Dana mi neseděla čím dálo více. Tedy neseděla – naopak mi seděla, ale lidsky. Do konceptu knihy o léčitelích ne. Všichni léčitelé a léčitelky, se kterými jsem se až do návštěvy paní Dany setkal, byli totiž od pohledu divní, mimoidní. Neurčité uhýbavé pohledy, schizothymní výraz uzavřenosti, izolace, zaprděná připosvátnělost.
Paní Dana byla jejich přesným opakem. Veselá, živá, mateřsky účastná a – na rozdíl od svých viditelně slabých, nepřizpůsobivých kolegyň a kolegů – vitální a silná.“ (Str. 89)