„Čakry jsou kuželovitá energetická centra, umístěná na přesně definovaných místech vůči tělu. Existují ve dvou energetických stavech. Jsou-li "zavřené", jsou tvořeny nahuštěnou obíhající pránou po centrálním meridiánu. (...) Jsou-li "otevřené", tvoří je hadí síla, která stoupá po sušumně vzhůru k Bráhmovu otvoru mezi oběma polokoulemi mozku. Tím se ještě víc zhmotní, protože tehdy jejich energetický potenciáál dosahuje nepředstavitelné úrovně. (...)
Z této základní charakteristiky plyne, že funkce primárních čaker je srovnatelná s tranzistory v elektronice. Podobnost je i v tom, že i zde jsou tři vodiče (sušumna, ida a pingala). V konečném důsledku je možné, že svatá Trojice má svůj racionální základ právě v tomto uspořádání. Jak bude totiž patrné, má tato energetická soustava zásadní význam nejen pro náš současný život, ale hlavně pro všechny další, které prožíváme jako reinkarnující se entita.“ (str. 135)

Tři energetické toky v těle a tři vodiče do tranzistoru znamenají, že fungují stejně? A ze tří vodičů byl racionálně odvozen Otec, Syn a Duch svatý?

Nenamítám nic proti magickému přístupu, proti principu podobnosti a jeho aplikaci v rámci tohoto paradigmatu. Magie taková je. Problém ale je, když si autor neuvědomí nutnost jiného vyjadřování a používá slova z vědy či logiky. Z podobnosti nic nevyplývá, podobnost můžeme použít, nanejvýš.

Pokud jde o obsah, hodně staví na Wilhelmu Reichovi (o něm bych si rád něco přečetl, vypadá jako velmi svérázný objevitel), ale množství pramenů a citací je ohromující. A jejich „zgulášování“ působí až maniakálně. Plánovaná byla celá řada věnovaná léčitelství, tento první díl (další nevyšly) se soustředí na samotné léčení:

1. Kapitoly na úvod – mimo jiné zařazení mezi ostatní metody; význam placeba, představivosti; mysl, vědomí; nemoc a její význam
2. Teoretické minimum a základní informace – např. prána; biony Wilhelma Reicha a éterický dvojník; hadí síla; několik kapitol o auře; patogenní zóny; dechová cvičení
3. Diagnostika – kyvadlo, virgule; pulzová diagnostika; diagnostika z aury; astrální cestování; automatická kresba atd.
4. Léčitelská praxe – základní pokyny, chyby, ochrana; patologie čaker; přikládání rukou; prána, voda, vodoléčba; krystaly, barvy aj.
5. slovo k pacientovi – Co může očekávat; o některých obtížích; ...
6. Závěrem – něco k budoucnosti léčitelství; právní řád

Pozdější, praktické kapitoly působí o něco lépe, ale odbornost a schopnost léčitele z nich nepoznáte. Zdají se být založené na praxi… Tím spíš mě představa léčitele ladícího idu a pingalu stimulací bradavek poněkud děsí:

„Nyní zjistěte, do jaké míry je vyrovnaný tok prány idou a pingalou. Toho dosáhnete tak, že budete identicky manuálně dráždit obě bradavky pacienta. Měly by být citlivé, a obě stejně. Pokud tomu tak není, je třeba buď stimulovat obě, je-li jejich citlivost slabá, nebo tu jednu až do vyrovnání. Pokud to nebude stačit, intenzivnějším stimulem je dráždění ústy. Po vyrovnání pocitů by sušumnou měla začít proudit prána.“ (Str. 285)

Prvních sto stránek jsem četl poctivě, zbytek už letem světem a podruhé bych si knihu nekoupil. Pokud ji ale vezmete vážně, budete mít materiálu ke studiu na celé roky, je plná odkazů na další zdroje a pokusy nejrůznější věrohodnosti.