Peter H. Feist: Renoir (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Renoir Renoir byl syn krejčího z Limognes, narodil se 25. února 1841 a od malička projevoval talent ke kreslení a malování. Nejprve se stal malířem porcelánu, posléze maloval vějíře nebo kostelní závěsy, v 21 letech se pustil do studia malířství na vysoké škole. Již v té době jasně vyjadřoval svůj postoj k malířství, k potěšení a radosti, jasným barvám. Brzy se připojil k impresionistům a stal se jedním z nejvýraznějších představitelů nových principů – barvy, odlesky, zachycení okamžiku, hra světla.

Jeho malby jsou soustředěné především na zachycení štěstí a radosti. A žen, jejich kouzla; nadšení krásou, blaženým prožitkem světla. Je to jen malá, idylizovaná část světa, snivý výřez. Takto krásně popsal autor knihy obraz Ženský akt ve slunečním světle, který mě tak zaujal v publikaci Impresionisté:

Její tělo je zaplaveno rozpuštěnými a zelenými nuancemi stínů, které vytváří listí, které ji dokola chrání. Rozkvetlé keře, z nichž, jak se zdá, sama vystupuje jako květina,jsou spletené pouze z prudkých žlutých, modrých a zelených tahů štětcem. Ještě nikdy předtím nebylo na obraze tak vřele vyjádřeno splynutí nahého člověka se světlem a přírodou. Aby se něco takového mohlo namalovat, k tomu byl nutný nový pocit života, nový poměr ke slunci, ke svěžímu vzduchu, ale obraz přitom zároveň působí jako antický mýtus o přírodě. Tato žena, na prstě a zápěstí vyzdobená drahocennými šperky, je dítětem přírody a bohyní přírody současně – malířská báseň, v níž byl zcela novým způsobem vyjádřen prastarý námět. (Str. 36)

Renoir nakrátko mírně ustoupil od prvního období vrcholného impresionismu, rychle se ale vrátil k jeho principům. Takzvané ‚suché období‘ v jeho tvorbě připojilo k Renoirově uměleckému rukopisu silnější známku lineární určitosti. Velmi brzy ji ovšem spojil se znovu rozkvetlou a ještě bujnější barevností, aby vytvořil obrazy, které se zdají být rytmicky prodchnuty celými proudy barev a mají slavnostně dekorativní účinek. (Str. 67)

Pozdní díla přímo vibrují světlem a barvami (ukázka dvojstrany 80-81):

Renoir maloval celý život a nezastavil jej ani těžký revmatický zánět kloubů. Ve stáří měl zkřivené kosti, ruce jako drápy, téměř nepohyblivé, záchvaty bolesti – a přesto pořád maloval, štětec zasunutý mezi ztuhlé prsty nebo přivázaný stuhami… Prakticky až do smrti, která ho dostihla 3. 12. 1919.

Neboť to je skoro nepochopitelné, jedinečné a velkorysé na těchto pozdních dílech: že chorý stařec nikdy nedopustil, aby do jeho umění pronikl stín zoufalství nebo omrzelosti životem, zloby nebo závisti zdravým, že všechny ty stovky děl z posledních let jsou jedinečným hymnem na šťastné žití, jedinečným prostým úsměvem. (Str. 78)

Knihu velmi doporučuji, je skvěle informovaná, bohatě ilustrovaná a Renoirovi i impresionismu rozumí.
Dokáže zprostředkovat… malířovu zářivou lásku k životu.

Aktualizace 7. 7. 2021: ke knize jsem se vrátil jen proto, abych si znovu prohlédl Renoirovy obrazy. Jsou tak zářivé! Ta životnost, obdiv ke kráse, světlo… Štěstí. A láska.

Odkazy:

FEIST, Peter H. Renoir. Praha: Taschen / Slovart, 2005. ISBN 3-8228-1008-8 / 80-7209-733-4.

Peter H. Feist: Renoir

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv