Autoportrét s rukou na tváři, 1910 (str. 7):

Schiele se oženil s Edith Harmsovou poté, co opustil dlouholetou partnerku a modelku Wally Neuzilovou. Byl to poněkud pánovitý a překvapivě prospěchářský krok, navíc jakási snaha o pravidelné každoroční setkávání s Wally („podnikne v létě několikatýdenní cestu na zotavenou!!!“, str. 70) ukazuje, že žil v zajetí nerealistických představ. V tvorbě se rozpolcenost přirozeně také projevila, např. ve ztvárnění propletených dvojic žen.

Mezi pozdějšími díly nacházíme hodně expresivních aktů; malíř čelil obvinění ze sexuálního zneužití dětí (odvoláno), za šíření nemorálních výkresů byl odsouzen na tři dny žaláře, delší dobu také strávil ve vazbě. Zde pramení jeho známé výroky: „Omezovat umělce je zločin. Je to jako vraždit život v zárodku.“

Ležící žena s roztaženýma nohama, 1914 (str. 36):

Veřejnost rozhodně nepřijímala Schieleho obrazy snadno: „V květnu 1912 se Arthur Roessler zabýval 'vzteklým řevem šosáků' a pokoušel se vysvětlit jejich reakci na Schieleho strachem. 'Na některých portrétech, malovaných Schielem, totiž poznali, že je schopen obrátit vnitřek člověka ven, a nyní je jímá hrůza při pomyšlení, že uvidí věci pečlivě ukrývané, páchnoucí močí a neřádstvem a rozežrané rozkladem. Egon Schiele vidí a maluje lidské tváře, které se matně lesknou a ztrápeně usmívají podobajíce se tvářím upírů, jimž schází jejich hrůzná potrava. Tváře posedlých, jejichž duše hnisá a jejichž nevýslovné utrpení jim dodalo strnulost, podobnou masce. A tváře, které citlivě předvádějí obrazy celého vnitřního života člověka se všemi jemnými odstíny ve viditelném vyjádření dumání, přemýšlení, uvažování, snění nebo vášně, zla, dobra, srdečnosti, tepla a chladu. V lidských tvářích vidí a maluje oči studené jako drahokamy, které se lesknou bledými barvami rozkladu a vidí smrt pod kůží. Ohromeně vidí sevřené, znetvořené ruce s vrásčitou kůží a žlutými nehty... Ale znamenalo by, že ho nechápeme, kdybychom mysleli, že to vše maluje z pouhé záliby...'
Úhrnem lze říci, že Schiele byl umělec, který se zajímal především o výraz projevující se v gestech a mimice. Ve svých expresivních postavách odhaluje patos v původním smyslu, jako utrpení, které se neprojevuje ve sdělených frázích, nýbrž v křečích a úšklebcích. Odvrátil se sice od blazeovaného stylizovaného zobrazování lidí, jak je vidíme u vídeňských secesionistů, avšak ani u něj člověk není svobodný, nýbrž stává se bezmocnou loutkou vydanou na milost mocným emocionálním silám.“ (Str. 54)

Egon Schiele zemřel 31.10.1918, tři dny po své ženě, na španělskou chřipku.

Jeho život byl v souladu s tvorbou. Nebo tvorba se životem.

Další informace: