Ondřej Horák, Jiří Franta: Proč obrazy nepotřebují názvy (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Proč obrazy nepotřebují názvy O poučném komiksu o výtvarném umění jsem se dozvěděl přes jeho autory, tytéž, kteří vydali fenomenálního Průvodce neklidným územím (Příběhy českého výtvarného umění). Komiks se snaží v podstatě o totéž, totiž zprostředkovat čtenáři výtvarné umění v celém kontextu a zároveň mu vysvětlit v čem spočívají jednotlivé významné zlomy. Například Barbizonská škola realistických malířů:

„Ano? Oba to víme – korunu stromu v létě tvoří tisíce jednotlivých listů. Jenže to neznamená, že je takhle doopravdy vidíš. Podívej se z okna tamhle do té koruny stromu a řekni mi, co doopravdy vidíš. Ne to, co o něm víš,“ a děda s Emou poodešli k prosklené stěně galerie, odkud bylo vidět do nedalekého parku.

„Vidím zelený listy. A občas se tam mihne modrá, fialová, žlutá.“

„Vidíš jednotlivé listy?“

„Vidím je vlastně jakoby v celku. Na některé části koruny stromu dopadá světlo, jiné jsou tmavé, ve stínu. Vlastně jednotlivé listy nevidím.“

„Takhle poprvé malíři uviděli strom právě až v polovině 19. století, vlastně docela nedávno. Do té doby ho na obrazech většinou skládali, podobně, jako jsi to popisovala ty před chvílí.“

Vystupuje tu sedm hlavních postav. Devítiletý Mikuláš (zajímá se hlavně o fotbal), jeho dvanáctiletá sestra Ema (chodí do výtvarného kroužku), babička (miluje umění, Paříž a dědu) a děda (trochu morous a podivín a také ilustrátor) vyrazí do galerie na průřezovou výstavu výtvarným uměním, aby Ema měla dost podkladů pro svůj referát. A pak tu máme trojici zloduchů – Profesora (má jisté nevyřízené účty s galerií), Řepa (zrovna ho pustili z basy) a Lulu (dívka se zvláštním vkusem ve výběru oblečení i parťáků).

Kniha je velmi pestrá; střídají se dvoustránky klasického komiksového příběhu:

Celostránkové výkladové texty:

A něco mezi – koláže nebo pomocné komentáře.

Tím to ale nekončí; doplňuje je rejstřík osobností a uměleckých směrů:

Přehled citovaných děl:

A jako překvapení na závěr rozkládací mapa s výtvarnými styly a odkazy na události z dalších oborů lidské činnosti (nejen z umění), která pomůže zmíněné styly usadit v čase.

Popisy a vysvětlení jsou výborné, příběh je myslím zajímavý – ale jak nejsem cílová skupina, posuzuje se mi kniha obtížně. Pestrost se mi líbí a dětem by mohla také, s výraznou kresbou si nejsem jistý – a množství textu by mohlo děti, které nemají k výtvarnému umění vztah, odrazovat. Bez něj to ale také nejde. Nu, uvidíte.

Odkazy:

nakladatelství Labyrint, Praha 2019, ISBN 978-80-86803-28-9, cena 395 Kč

Ondřej Horák, Jiří Franta: Proč obrazy nepotřebují názvy

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv