Skvěle vysvětluje zlomy a posuny. Že Egypťané kreslili to, co věděli a z pohledu, kde věci a části těla vypadaly nejlépe. Jak revoluční byl pohled na nohu zepředu u Řeků, objev perspektivní zkratky. Jak se nové možnosti šířily, třeba do Indie:

Egypťané nebyli jediní, kdo si pro své náboženské potřeby osvojili nové umělecké metody. Dokonce i ve vzdálené Indii převzali umělci římský způsob vyprávění příběhů a oslavování hrdiny, když si dali za úkol zobrazit příběh vítězství dosaženého mírumilovnými prostředky — příběh Buddhy.

Sochařství v Indii vzkvétalo dávno před tím, než se tam dostalo helénistické umění; (Str. 124)

Co se odehrálo ve středověku:

Na obrazech vidíme vznik nového středověkého slohu, který umožnil něco, co se nevyskytovalo ani ve starověkém orientálním umění, ani v umění klasickém: Egypťané kreslili většinou to, o čem věděli, že existuje, Řekové to, co viděli; ve středověku se umělec naučil vyjádřit na svém obrazu to, co cítil.

Středověké dílo nemůžeme plně docenit, pokud si tento záměr neuvědomíme. (Str. 165)

A tak dále, a tak dále, renesance, objev vědecké perspektivy a její nadšené využití, objevení celkové kompozice

(… ) máme dojem, že na rozdíl od svých předchůdců a vrstevníků nenakreslil Giorgione věci a lidi, aby si je později uspořádal v prostoru, nýbrž že skutečně měl na mysli přírodu, zemi, stromy, světlo, vzduch, oblaka a lidi s jejich městy a mosty jako jeden celek. Je to svým způsobem téměř tak velký krok do nové oblasti, jako tomu bylo v případě vynálezu perspektivy. Od této chvíle bylo malování něčím více než jen kreslením a vybarvováním. Bylo to umění s vlastními tajemnými zákony a zásadami. 

Giorgione zemřel příliš mladý, než aby mohl sklidit všechny plody svého velkého objevu. Ty sklidil až nejslavnější ze všech benátských malířů — Tizian. (Str. 331)

Zkoumání nových obzorů v 19. století,

Názor, že smysl umění spočívá ve vyjádření osobnosti, se mohl prosadit až poté, co umění ztratilo všechny ostatní účely. V danou chvíli byl ovšem pravdivý a cenný. Protože lidé, které umění zajímalo, už nehledali na výstavách a v ateliérech jen pouhou přehlídku zručnosti — to příliš zevšednělo, než aby to upoutávalo pozornost. Diváci chtěli, aby je umění přivádělo do styku s lidmi, s nimiž stojí za to o něm hovořit: s lidmi, jejichž práce svědčí o neúplatné upřímnosti, s umělci, kteří se nespokojují s převzatými efekty a kteří by se nedotkli plátna, aniž by si položili otázku, zda tím uspokojí své umělecké svědomí. V tomto ohledu se vývoj malířství v 19. století podstatně liší od vývoje umění, jak jsme ho znali do té doby. Dříve dostávali významné zakázky obvykle mistři, jejichž zručnost dosáhla samého vrcholu. (Str. 503)

světlo a impresionisté, hledání plochy a prostoru, exprese… .

Je jasné, že se Van Gogh nezabýval na prvním místě správným zpodobňováním. Používal barev a tvarů, aby vyjádřil, jak na něj působí věci, které maluje, a aby i na ostatní působily stejným dojmem. Neměl valný zájem o to, čemu říkal „stereoskopická realita“, to znamená fotograficky přesný obraz živé skutečnosti. Zveličoval nebo dokonce i měnil vzhled věcí, jestliže to vyhovovalo jeho záměrům. Takto se dostal, byť jinou cestou, do určitého bodu podobného tomu, k jakému v týchž letech dospěl Cézanne. Oba udělali významný krok, když záměrné opustili cíl malování jakožto „napodobování skutečnosti“, Jejich důvody byly pochopitelně rozdílné. Když maloval Cézanne zátiší, chtěl prozkoumat vztah tvarů a barev a bral si ze „správné perspektivy" jen tolik, kolik pro daný pokus právě potřeboval. Van Gogh chtěl, aby jeho obraz vyjádřil, co cítí, a když mu zkreslení pomohlo dosáhnout cíle, použil i zkreslení. Oba dospěli k témuž bodu, aniž chtěli zvrátit pravidla umění. Nevydávali se za „revolucionáře“; nechtěli šokovat samolibé kritiky. Oba se již téměř vzdali naděje, že by někdo jejich obrazům věnoval pozornost, prostě pracovali dál, protože museli. (Str. 549)

Až po současnou pluralitu.

Kvalitu reprodukcí jsem už zmínil; důležité je, že kdykoliv je řeč o nějakém obrazu, vidíte ho na téže stránce (maximálně na předchozí nebo následující).

Pokud byste si chtěli dostudovat úvod do historie umění, tohle je prakticky povinnost.

Odkazy: