Autor monografie k tomu píše:

Mohutný most přes Temži, zabírající celou pravou polovinu obrazu, zde představuje rozhodující prostorový prvek. Při jeho utváření se již Turner neřídil běžně přijímanými pravidly. Jeho pravá část, se zářivě bílou barvou, tak vypadá, že je nakreslena v rovnoběžné perspektivě; oproti tomu perspektiva levé části, ozářená ohnivými barvami, je posunuta za hranice reality. Bylo by pochopitelně zbytečné pokoušet se tento druh perspektivy posuzovat podle konvenčních pravidel jako formální destrukci, a nikoli jako charakteristickou známku Turnerova úsilí dosáhnout zcela odlišné formy, zachytit prostorovost v obrazové formě. (Str. 43)

Turner ale zašel ještě dál, dokázal světlem a barvami vytvořit prostor a neustálé vznikání (str. 77):

Ukazuje se, že Turnerovy pozdější krajiny prostupuje vlastní život, který už dokonce neovlivňuje onen temný fantazijní svět. Prostorové vymezení se stalo zcela nemožným v případě obrazu Krajina s řekou a přístavem v dáli (str. 77). Různé tvary — kopce, údolí, strom, voda, oblaka — vznikají z povrchových útvarů jemnými přechody a obměnami barvy a znovu se konstruují. Již není možné jen tak cokoli — ať už obrazové, či obrazné — přesně a bezesporu definovat. Nevyřešíme, zda ústřední trhlina představuje pramen v blízkém popředí, anebo skalnaté údolí v dálce nazírané seshora, jímž protéká široká, zářivá řeka. Jistota obsažená v názvu klame, protože pozadí vyvolává také dojem rozlehlé roviny plné mlhy a mraků — přesně jako v již analyzovaném obrazu Začátek barvy (str. 37). Svět ztvárněný na obraze není takový, jaký je ve skutečnosti, ale je spíše ve stavu neustálého vývoje, tedy nikdy nekončící proces tvoření, rekonstrukce, disintegrace. Očekávání z účinku přírody na obraze se naplnilo.

Turner prošel cestou, kterou o pár desítek let po něm zopakovali (a proslavili) impresionisté. A rozhodně stojí za to si studii přečíst, je velmi erudovaná a dokáže Turnerův záměr zprostředkovat a vysvětlit.

Odkazy: