Po dočtení tetralogie jsem chtěl ještě chvíli ve světě Okresního města zůstat a tak jsem se díval po nějakých studiích. O Poláčkovi je toho hodně, konalo se (nejméně) pět ročníků rychnovských symposií, a našel jsem tři rozsáhlé články od Erika Gilka:

• Trojí maloměsto před první světovou válkou
• Čtyři poznámky k Poláčkovu románovému cyklu
• Maloměšťáctví jako pud sebezáchovy

Právě z nich jsou následující poznámky.

Maloměšťáctví jako pud sebezáchovy

[vyšlo v #51/2006 čtrnáctideníku A2, zdroj]

Úvodní část článku popisuje Poláčkův život a přesahy do jeho knih. Nejvíc překryvů je s Jaroslavem:

Nepříliš povedená studia práv, jimiž chtěl vyhovět otcovu přání (Karel by nejspíš raději medicínu, jak o tom svědčí dilema autobiografické postavy studenta Jaroslava Štědrého v Okresním městě), byla přerušena první světovou válkou a narukováním na haličskou, později srbskou frontu.

Zmíní se i o specifikách tvorby:

Jiným příznakem Poláčkova realismu je umění detailu. Charakteristický detail je zmíněn pokaždé, když se na scéně objeví jeho nositel. Vzpomeňme některé postavy z Okresního města: lékárníka vždy charakterizuje hnědá paruka; kdykoliv se vyskytne žebrák Chleboun, hned je tu jeho kmitající se šedozelený knír; pan Facalít nevystupuje jinak než s vatičkou v uších; dýmka otce Štědrého je vždycky popsána do krajnosti. Detail je prezentován, jako by byl důležitější než jeho nositel, k čemuž přispívá také synekdochicko-metonymické pojmenování postav: z muže s nežitem na krku se stává nežit na krku, z kuchaře s veverčím obličejem zase veverčí obličej.

Zbytek článku pak tvoří výbor citací z nejrůznějších kritických prací o Poláčkovi a jeho díle – ukázka, jak široce a pestře je vnímaný.

Čtyři poznámky k Poláčkovu románovému cyklu

[Česká literatura, Vol. 52, No. 6 (PROSINEC 2004), pp. 822-838 (17 pages), zdroj]

Tři ze čtyř poznámek se soustředí na to, jak bylo Okresní město inspirované autorovým životem.

Nejprve vyslovená Autobiografičnost – shoda Okresního města s Rychnovem nad Kněžnou, vypodobnění starostlivé macechy, životní osudy z první světové války, které se promítá převážně do Jaroslava (ale třeba srbské zajetí a práci ve mlýně použil Poláček u Kamila).

Pak následuje Čas příběhu, v němž se autor snaží o co nejpřesnější dataci podle indicií v textu. Události jako mobilizační výnos, počasí a roční období atd.

Další je Prostor příběhu, studie sítě míst. V české literatuře výjimečné je usazení prvního dílu výhradně na území jediného města, které podtrhuje jeho statičnost. Další díly už mají jiný charakter, ačkoliv ten třetí, Podzemní město, je zase statický, i když pokřiveně. Je jakýmsi negativem okresního města.

A konečně čtvrtá poznámka Zásah války shrnuje způsoby, jakými se válka projevila na městě a jeho postavách. Smrt, nemoc, válečná zranění, obrácení rolí, úpadek obchodu nebo jeho explozivní růst, pokud se propojil s válečnou mašinerií…

Trojí maloměsto před první světovou válkou

[Česká literatura, Vol. 49, No. 2 (2001), pp. 151-163 (13 pages), zdroj]

V tomto textu Erik Gilk navazuje na původní přednášku Karla Hausenblase a porovnává tři maloměstské romány do větší hloubky. Jedná se vedle Poláčkova Okresního města ještě o Drdovo Městečko na dlani a Nového Městečko Raňkov. Sleduje následující hlediska:

• Název
• Představení města
• Kompozice a koncepce města
• Postavy
• Zásah války

Mě pochopitelně zajímalo především Okresní město (ty druhé dvě knihy jsem nečetl); poznamenal jsem si postřeh, že jde o román-město, kdy se o obyvatelích mluví najednou, personifikovaně – město uvažuje, dřímá nebo se probouzí. Prostředí se s ústřední postavou prolíná, jednotlivce pohltilo. Je to charakteristika celku.

A ještě jedna citace, ze strany 157:

Při kompozičním rozboru Okresního města určil František Všetička za směrodatné dva principy (Všetička 1995: 74). Princip katenální, založený na řetězcovém uspořádání syžetu, kdy kapitoly jsou kladeny vedle sebe, jsou si rovnocenné a mají víceméně autonomní ráz. Jedině kapitoly popisující osudy rodiny obchodníka Štědrého, které tvoří slabou epickou nitku románu a celé tetralogie, převyšují svou závažností ostatní kapitoly. Druhým principem je pak princip repetiční, založený na opakování, u Poláčka na mnoha syžetových úrovních: v rovině pojmenování postav (nejčastěji epiteta constans), při jejich charakterizaci, při jejich komunikaci verbální a nonverbální, opakují se slovní spojení, celé bloky vyprávění, motivy, situace a kapitoly. Děj okresního města plyne od léta do léta, roční cyklus se tak uzavírá a mohl by se opakovat znovu, bez jediné změny, nebýt změny největší, a sice vypuknutí světové války.