Třetí díl tetralogie o maloměstě a jeho postavičkách nás posouvá téměř výhradně na frontu. Klid a sebestřednost jsou pryč, zbyla jen krutá zákopová válka, zima, bláto, bída. Starý svět je jen vzpomínka, sen.

Všichni umlkli a na tvářích tkvěl onen zamyšlený výraz, jaký mívají dračky peří. Seděli tu v chrastící slámě, ve sklepení, kde páchlo čerstvou hlínou a plesnivinou, naslouchali, kterak v kamnech se potýká plamen s větrem, ukolébaní v snění a se zrakem upřeným do minulosti. I vypravovali si tito obyvatelé jeskyň, ježaté postavy obsypané hmyzem, mýty z oněch dávných dob, kdy lidé ještě žili v čistých, světlých pokojích, kde byl nábytek a plno všelijakých věcí, kdy lidé se odívali měkkým suknem a jedli lahodné pokrmy z čistých talířů. Za těch starých časů panovala obřadná zdvořilost, i bylo plno ztepilých žen, na které bylo radost pohledět. (Str. 64)

Ani styl knihy není příliš podobný dílům předchozím, respektive formálně ano, Poláček používá stejné opakování slov a situací aby ukázal zpomalení času (v zákopové válce se také vleče), pryč je ale úsměvnost a lehká ironie. Na frontě všechno končí utrpením.

Zde, právě zde, v podzemním městě cítil své údy, svou hlavu, svůj žaludek i vlasy daleko silněji než doma v okresním městě. Tam snil, jako snili i ostatní obyvatelé; zde však věděl, že se pohybuje, že jí a že mluví. Nyní teprve věděl, že někde za ohradou z drátěných jezdců je plný, kouzelný, nespoutaný život, plný vůně a světla. Po tomto životě mocně zatoužil. Chtělo se mu žít pro žitné lány, v nichž vítr zanechává stopu, pro lesy, ve kterých se ozývají ukryté hlasy, pro osvětlená okna lidských příbytků, pro vzdálený štěkot dobrého psa, pro bochník bílého chleba, pro družný hovor mezi přáteli, pro mladé dívky s chladným, ztepilým tělem. Tak zatoužil po ztraceném životě, že se mu hruď stáhla a v očích ho zaštípalo.

V kapse mu harašil dopis z domova. Znovu v duchu pročítal to psaní, sestavené z úhledných, pedantických řádek. Usmíval se, když si připomněl napomenutí, které mu otec udělil.–Matka ti vzkazuje, aby ses do ničeho nepletl, hezky se držel zpátky a dbal toho, aby ses nenachladil.–Prostomyslní starouškové! Pronášejí svoje rady s takovou vážností, jako by nebyl na bojišti v ruské zemi, ale někde na studiích… (Str. 68)

Zde cítí, že žije – ale jaký je to život, když se může každou vteřinou změnit v smrt? Nepřekonatelný rozpor, bolestná touha po návratu, po starém dobrém světě…

• Podzemní město v ČBDB
• Podzemní město v Databázi knih
• kniha ke stažení z webu Městské knihovny v Praze

POLÁČEK, Karel. Podzemní město. Praha: Městská knihovna v Praze, 2016. ISBN 978-80-7532-178-7 (epub).