Wuwejův zápisník

Karel Poláček: Podzemní město

19.04.2023 21:57, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Podzemní městoTřetí díl tetralogie o maloměstě a jeho postavičkách nás posouvá téměř výhradně na frontu. Klid a sebestřednost jsou pryč, zbyla jen krutá zákopová válka, zima, bláto, bída. Starý svět je jen vzpomínka, sen.

Všichni umlkli a na tvářích tkvěl onen zamyšlený výraz, jaký mívají dračky peří. Seděli tu v chrastící slámě, ve sklepení, kde páchlo čerstvou hlínou a plesnivinou, naslouchali, kterak v kamnech se potýká plamen s větrem, ukolébaní v snění a se zrakem upřeným do minulosti. I vypravovali si tito obyvatelé jeskyň, ježaté postavy obsypané hmyzem, mýty z oněch dávných dob, kdy lidé ještě žili v čistých, světlých pokojích, kde byl nábytek a plno všelijakých věcí, kdy lidé se odívali měkkým suknem a jedli lahodné pokrmy z čistých talířů. Za těch starých časů panovala obřadná zdvořilost, i bylo plno ztepilých žen, na které bylo radost pohledět. (Str. 64)

Ani styl knihy není příliš podobný dílům předchozím, respektive formálně ano, Poláček používá stejné opakování slov a situací aby ukázal zpomalení času (v zákopové válce se také vleče), pryč je ale úsměvnost a lehká ironie. Na frontě všechno končí utrpením.

Zde, právě zde, v podzemním městě cítil své údy, svou hlavu, svůj žaludek i vlasy daleko silněji než doma v okresním městě. Tam snil, jako snili i ostatní obyvatelé; zde však věděl, že se pohybuje, že jí a že mluví. Nyní teprve věděl, že někde za ohradou z drátěných jezdců je plný, kouzelný, nespoutaný život, plný vůně a světla. Po tomto životě mocně zatoužil. Chtělo se mu žít pro žitné lány, v nichž vítr zanechává stopu, pro lesy, ve kterých se ozývají ukryté hlasy, pro osvětlená okna lidských příbytků, pro vzdálený štěkot dobrého psa, pro bochník bílého chleba, pro družný hovor mezi přáteli, pro mladé dívky s chladným, ztepilým tělem. Tak zatoužil po ztraceném životě, že se mu hruď stáhla a v očích ho zaštípalo.

V kapse mu harašil dopis z domova. Znovu v duchu pročítal to psaní, sestavené z úhledných, pedantických řádek. Usmíval se, když si připomněl napomenutí, které mu otec udělil.–Matka ti vzkazuje, aby ses do ničeho nepletl, hezky se držel zpátky a dbal toho, aby ses nenachladil.–Prostomyslní starouškové! Pronášejí svoje rady s takovou vážností, jako by nebyl na bojišti v ruské zemi, ale někde na studiích… (Str. 68)

Zde cítí, že žije – ale jaký je to život, když se může každou vteřinou změnit v smrt? Nepřekonatelný rozpor, bolestná touha po návratu, po starém dobrém světě…

Možná to, možná neměnná lidská povaha vede k nastolení pravidelnosti. Celá soustava zákopů, stanovišť a příbytků vytváří podzemní město s tepajícím životem.

Tak kypěl život ukrytý pod zemí a ten život podzemního města nebyl nepodoben životu, který kvete v domech, postavených na povrchu země. Také zde byli pracovníci, bez nichž není života, byli však také ti, kteří se jen roztahují a vynášejí nad těmi, kteří dělají rukama. V podzemí byla práce, byl tu i lid zahálčivý, žili tu ctižádostivci i lidé lhostejní, marnotratníci a skrblíci, hejskové i nedbalí hajdaláci. Kvetly tu malé radosti i trýzeň, veselost i truchlení, nuda a marné zábavy.

Byly zde dílny, krámy, skladiště, písárny; všude se vrtěli lidé, aby opatřovali vše, co je třeba k životu; všechno tu bylo, kromě kostelů. (Str. 91)

Je to ale ubohá nápodoba města, jeho parodie. Protože jeho samotný základ, smysl, je scestný.

Život podzemního města byl však podoben životu v osadách na povrchu zemském pouze zdánlivě. Spíše byl obrazem podmračného života šílencova, jehož konání zdá se být na první pohled rozumné, ale směřuje k bludnému cíli. Tak lidé v podzemí pracovali ne za tím účelem, aby život zachovávali a rozmnožovali, ale aby jej hubili. Vládcové světa prozkoumali volskou mírnost a trpělivost davu, i nařídili mu, aby rozkotal osady na povrchu zemském a zahladil tu veškerý život; načež veleli, aby zbudoval sídliště v podzemí, které cílilo ke zkáze. Na povrchu život vyhubili, do podzemí se ukryli, aby život zachovali. Jako život na povrchu zemském není možný bez trpělivosti a odevzdanosti muže z lidu, tak ani válka nebyla možná bez mlčenlivé poslušnosti malého člověka a jeho dělnosti. Vtiskli mu do ruky zbraň a nařídili mu, aby hubil tvory sobě podobné; zahubí-li mnoho nepřátel, bude nazván hrdinou; odepře-li hubiti, sám propadne hrdlem. Tak řemeslníci, úředníci, rolníci a nádeníci vzali na sebe slávu hrdinskou, aby je zákon nestíhal pro zbabělost. (Str. 91)

Podzemní město je nenápadně silný protiválečný román a kritika, který by se dal číst i bez znalosti dílů předchozích. Jejich události jsou tady totiž už jen ozvěna.

Odkazy:

POLÁČEK, Karel. Podzemní město. Praha: Městská knihovna v Praze, 2016. ISBN 978-80-7532-178-7 (epub).

12345
1681934220000

Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online