Wuwejův zápisník

Anna-Carola Kraussová: Dějiny malířství od renesance k dnešku

01.01.2020 19:55, Wu | knihy | kultura | výběr z knih | komentáře -

obálka Dějiny malířství od renesance k dneškuByl jsem překvapený, když jsem si uvědomil, že jsem ještě nečetl žádnou výpravnou publikaci o dějinách umění. Pokaždé to byly přehledy nebo nějaký detail, malíř či žánr, ale nic systematického. Potřeboval jsem si zkrátka informace utřídit, dát do souvislosti a připomenout si jejich vývoj. A k tomu mi „Dějiny malířství od renesance k dnešku“ posloužily skvěle.

Začínají renesancí (což jsem kvitoval, protože prokousávat se jeskynními malbami se mi moc nechtělo) a pak plynule chronologicky pokračují přes baroko, rokoko a klasicismus, romantismus, idealismus, impresionismus, … až po abstrakci a novou figuraci. Končí tedy někdy po roce 1970 – což mi vlastně také vyhovovalo, protože na současné umění mám v zásobníku jiné publikace.

Pojetí knihy je pestré; vedle hlavního textu je tu samozřejmě spousta obrazů s rozsáhlými komentáři, každou větší kapitolu doprovází tabulka s významnými událostmi, aby pomohla usadit umělecký směr v čase, dát jej do kontextu, a pro vybrané významné malíře je vložen několikastránkový medailonek, viz fotku dvojstrany 70-71:

Dějiny malířství od renesance k dnešku

Výklad je výborný; vysvětluje, z čeho směr vyrůstá:

(..) Klasicismus znamená, i když zpočátku takřka neznatelně, předěl v dějinách duchovní vědy. Jeho základem je obraz světa, který má jen málo společného s hodnotami zděděnými z renesance, jež byly po staletí závazné – pohled člověka na svět se za ta staletí zásadně změnil. Osvícenství, průmyslová revoluce a rozpad absolutistického feudálního panství vedly k naprosto jinému pojetí Boha, světa a člověka, křesťanská víra ztratila hlavní společenskou působnost. Tato proměna hodnot se zrcadlí také v umění – náboženské motivy, které až do baroka určovaly podobu malířství, v klasicismu téměř úplně vymizely; mytologie byla nahrazena historií, návraty k antickém dějinám a obrazy z občanského světa.(… ) (Str. 52)

Jak se v obrazech ukazuje:

(… ) – cílem umělců teď již nebylo osvojování vnímatelného světa, ať už jeho napodobováním či jeho idealizací, ale proti skutečnosti života byla postavena skutečnost umělecká. Teatrálnímu scénickému prostoru klasicistického obrazu schází vzduch k dýchání. Přes téměř fotografický realismus, kterým se klasicistická díla vyznačují, řeč jejich formy vůbec nepůsobí malířským dojmem – chladná, zdrženlivá barevnost, ostré obrysy, statické kompozice, upuštění od iluzionistického působení prostoru a atmosféry i zanedbání živé modulace světla a stínu – to vše podtrhuje střízlivost obrazů a udržuje odstup od diváka. (… ) (Str. 53)

A celkově mi skutečně pomohl zorientovat se. Připomněl jsem si malíře, kteří mě nějak zaujali, ale ještě jsem se nedostal k bližšímu prostudování jejich díla (např. El Greco, Pierre Bonnard), pochopil cíl abstraktního expresionismu (J. Pollock):

Nebylo málo těch, kteří obrazy vnímali jako přeceňované diletanstské mazanice. Nejnápadnějším znakem těchto prací bylo, že již nezobrazovaly nic, co by bylo možné poznat na první pohled. Jejich pozorování vyžadovalo nový způsob pohledu. Nebylo ani tak třeba „něco z obrazu vyčíst“ jako spíše „vidět dovnitř“, a k tomu ovšem nesměla chybět fantazie, soustředění, zamyšlení a zpytování. V tomto smyslu tyto obrazy naprosto odpovídaly duchu doby. Očividnou absencí obrazového poselství yl divák odkazován pouze sám na sebe. Byl nucen přemýšlet sám o sobě a svém světě. (Str. 108)

A formuloval mi problém nového realismu, resp. moderního umění vůbec:

Umění mělo být integrování do života. Ve snaze „zrušit hranici mezi uměním a životem“ obrátili se umělci k novým formám. V happeningu, umělecké akci, bylo za umělecké dílo prohlášeno to, co se právě koná, proces. Environments, ony velkoprostorové instalace, které divák prožívá jako skutečně existující prostředí („environment“, angl. prostředí) umožňují ztotožnění umění a reálného světa.

Avšak celá věc s přenesením umění do skutečnosti má jeden háček (… ). Neboť – podle čeho se pozná umění, když už se neliší od všedních věcí? (Str. 112)

To je otázka, kterou si kladu čím dál častěji, nad výkony současných umělců (ale o tom až někdy příště, nad knihou „Jak číst současné umění“).

Odkazy:

nakladatelství Slovart, Praha 1996, ISBN 80-85871-76-9, cena 546 Kč

12345
1577904900000

Informace

Kontakt

Google search

Témata

Kategorie

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online