Z praktických záležitostí loňského prosince stojí za zmínku snad jen úprava blogu pro mobilní zařízení – přidával jsem pod logo odkaz na menu, protože bez něj se občas rolovalo dost obtížně. Také jsem si na blog archivoval vybrané tweety z období leden-duben 2018.
Knih byla spousta; výborná je Jak drahá je intuice (Dan Ariely) s čtivým povídáním o tom, jak moc a proč se rozhodujeme iracionálně. Na pomezí vědy (tehdejší) a beletrie je Walden Two od B. F. Skinnera, v němž tento popularizátor behaviorismu popisuje své představy o vytváření utopické komunity. Na odpis od Dana Lyonse je naopak antiutopie; číst o rostoucím startupu plném předstírání a nesmyslů skoro bolí. Když jsme u bolesti – Do tmy od Anny Bolavé bolí hodně, v poslední době jedna z nejdivnějších knih (a nic dalšího si od ní asi nepřečtu). Konec světa tak jak ho známe (Erlend Loe) je sice také divný, ale známým dopplerovským způsobem, takže po propadáku druhého dílu uzavírá celou trilogii docela důstojně.
Dětská dvojencyklopedie Pod zemí / Pod vodou (Aleksandra a Daniel Mizielinští) osloví i dospělé, je krásně namalovaná a informací je v ní víc než byste čekali. Líbil se mi také přepis přednášky Anthonyho de Mella Čirá radost. Jeho pojetí duchovna je radost číst. Ale zdaleka nejvíc mě oslovila Lucie Suchá Groverová s knihou Bosonahé příběhy. Povídání o tom, jak bosé nohy odkrývají duši, život v souladu se srdcem… nádhera.
V tvorbě jsem si zaexperimentoval kresbou Zimní slunce a publikoval čtyři starší fotobásně. Miniaturní krajina, Příprava na slunovrat, Silvestr v lese a Zimní výsměch, který přetiskuji i sem.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.