Wuwejův zápisník

Lucie Suchá Groverová: Bosonahé příběhy

21.12.2018 12:40, Wu | knihy | výběr z knih | komentáře -

obálka Bosonahé příběhyUž z minulé knihy bylo patrné, jak moc a jak úžasně je autorka v souladu se svou intuicí, se sebou samou i svým okolím.

A tak, když ji jednoho říjnového dne nohy táhly ven, nekladla jim odpor.

Mé nohy nemají dost. Cítím to. Stoupám si na ně a ony jdou. Moje hlava přemýšlí, čím začít den..., ale moje nohy jdou ven. Sundávám automaticky ponožky a moje hlava se diví. Studí, zima, zima, mokro, píchá… Brr… Šílený! Boty, boty...! Pomóóóóc! Ale moje nohy jdou a jdou.“ (Str. 11)

Hrůza, co? Jenže po nějaké době:

Bože, já dýchám..., já cítím..., já vnímám… já běžím… Moje tělo se rozbíhá a někde v sobě slyším otázky: Ty běžíš? Po ránu? Do kopce? Bosa? Běžím, dýchám, cítím… Taková krása!“ (Str. 11)

A každým dnem znovu – a pokaždé je to jiné. Pokaždé se odkrývá jiná hlubina, řeší jiný problém, vyvstávají souvislosti. Cesta k vlastní duši.

Bosá cesta, na které autorku doprovázíte, kterou prožíváte s ní – a ze které si také odnášíte poznání. A samozřejmě chuť vyběhnout ven.

(To rozhodně udělejte, je to skvělé – procházím se o víkendu po probuzení vlastně celoročně.)

A když pak procházky vystřídají deníkové zápisky nebo úvahy, už jste dávno na stejné vlně a ani si nevšimnete, že bosé nohy vystřídala bosá duše. Vřele doporučuji.


Aktualizace 6. 10. 2020: Jeden ze způsobů, jak poznat, že je kniha kvalitní a důležitá (minimálně pro mě samého), je doba, po jaké si ji znovu přečtu. Obvykle je to kolem deseti let; ty obzvlášť dobré kolem pěti. A pak tu jsou Bosonahé příběhy, ke kterým jsem se potřeboval vrátit už po roce a půl. Četl jsem je se stejným zájmem jako poprvé, promlouvaly ke mně – i když jsem se teď soustředil na jiné věci než napoprvé.

Viktorčin elfí obchůdek. Zalije mne zvláštní smutek. V očích mám slzy. Všechno tak rychle utíká. Za chvíli budou ty děti velké. Kolik elfích domečků ještě postaví, než je do sebe vcucne západní společnost? A tebe vcucla? Ptám se sama sebe. Znova vzpomínám na malou Lucku, pro kterou byl les světem plným přátel a bezpečí. Komu vlastně patří ty slzy? A kdo brání velké Lucce, aby se do toho světa zase vrátila? Nikdo jí nebrání. Srdce buší. Tělo dýchá. Narovnávám v domečku židličky, vrací do postýlek spadlé mechy. (Str. 23)

Zaujal mě také tenhle postřeh:

Kdybych mohla sama sobě namluvit, že se určité situace dějí proto, že je můj muž vůl, bylo by to zdánlivě velmi jednoduché. Je to jinak. Můj muž je dokonalým zrcadlem mé mužské polarity. Není kam utéct. (Str. 89)

To je hodně zajímavé a stojí za to touhle perspektivou prozkoumat partnerské konflikty.

Knihu každopádně vřele doporučuji.

Odkazy:

nakladatelství Kořeny - Suchý Radek, Praha 2015, ISBN 978-80-905766-9-8, cena 220 Kč

12345
1545392400000

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online