Dámské boty na vysokém podpatku jsou kapitola sama pro sebe, tam jsou deformace dotažné do extrému. A proč?

„Obecná psychologie nabízí různá vysvětlení, včetně pocitu moci, který ženy na vysokých podpatcích údajně mají, neschopnosti ženy na podpatcích muži utéct, a dokonce i sadomasochistické sklony u žen. Jakkoli jsou tyto nápady zajímavé, osobně se domnívám, že hlavními důvody obliby vysokých podpatků jsou změny v držení těla, které s vysokými podpatky souvisejí, a je doprovázející pocit moci a sexuality.
(...)
V oblasti chodidla vysoké podpatky způsobují ohnutí prstů a namáhání nožní klenby, které se při jejich nošení zvedá. Vyšší nožní klenba je většinou lidí považována za atraktivnější. V oblasti nohy lýtkové svaly vystupují na vysokých podpatcích více než při stoji naboso nebo v botách bez podpatku, což dodává dojem pevnějších nohou s dobrým svalovým napětím. Po zvednutí paty se koleno ohýbá, a aby zůstalo v rovině, napínají se stehenní svaly, takže také vypadají lépe. Pánev je nachýlená vpřed v úhlu 10° at 15°, čímž se zvýrazňuje prohnutí páteře, hýždě vystupují až o 25 procent a zvedá se hrudník. Konečným výsledkem těchto změn je ‚vyzývavější‘ postoj, takže začíná být jasné, proč mnoho lidí považuje vysoké podpatky za žádoucí. Všechny tyto změny však mají negativní vliv na zdraví.“ (Str. 88)

V botách je také pěkně vlhko a teplo, proto se tam také výborně daří všelijakým bakteriím, způsobujícím zápach, ekzémy, vyrážky atp.

Kniha nejprve stručně projde nepřirozenost obuvi a doplní osobní zkušenosti několika vybraných koresponentů. Smyslem je téma přiblížit, pro mě ale (jak zmiňuji níže) žádná motivace nebyla třeba, a tak jsem je přeskočil. Následuje anatomické a fyziologické vysvětlení, jak noha pracuje, co s ní dělají boty (včetně těch na vysokých podpatcích nebo dětských) a praktické rady – pro chůzi, turistiku, běh; jaká existuje minimalistická obuv a také radí, jak překonávat skutečné či smyšlené překážky chůzi naboso.

O přínosech chození naboso a o nepřirozenosti bot jsem jakési tušení měl, stejně jako o existenci barefoot obuvi, ale k výraznější změně mě přinutila až vlastní zkušenost. V létě na dovolené jsem totiž chodil k moři v botách do vody, což jsou takové boty ne-boty. Minimalistická podrážka, síťovaný svršek, cítíte každou nerovnost. A právě na tom jsem si uvědomil, jak je to příjemné, že neztrácím kontakt s okolím, že i chůze je jaksi pružnější.

Takže jsem po návratu vyrazil do obchodu s barefoot obuví a jedny si koupil (a k nim tuto knihu, pro doplnění znalostí). Od té doby, kdykoliv to jde, beru si bosoboty.

Je to nádhera… A zároveň je zřetelně cítit, jak dostávají nohy zabrat, jak na přirozenou chůzi nejsou zvyklé. Lýtka, vazy, klenba, po jen trochu delší procházce tohle všechno o sobě dává vědět (pokud přímo nebolí). Beru to jako potvrzení toho, o čem Daniel Howell píše. Knihu tedy doporučuji – a chození naboso (v barefootech) ještě víc. Jen se připravte na větší náklady, já si teď například musím koupit ještě jedny, zateplené...

nakladatelství Mladá fronta, Praha 2012, ISBN 978-80-204-2637-6, cena 249 Kč