Za připomenutí určitě stojí „výzkumné“ články. V grafologickém průzkumu mezi ajťáky jsem popisoval náš někdejší experiment a hledání psychologického profilu typického ajťáka, v článku Kam vede pupek? jsem zkoumal, co se děje s pupečními cévami po odstřižení dítěte od matky.
Přiznal jsem svou fascinaci psaným písmem a také se vrátil do školních let a odhalil některé kresby vzniklé při mimořádně nezáživných hodinách.
Něco ke čtení - Utěky z Bezpečí / Dobrodružství duše Richarda Bacha je new-age světonázor vtělený do románu, Házení slonem Stanleyho Binga čili „Zen a umění, jak zacházet se svým šéfem“, celkem vtipná aplikace buddhismu do firemní praxe. Nicméně o něco užitečnější v zaměstnání bude asi Umění slovní sebeobrany Matthiase Nöllkeho. Schopenhauerův spisek O ženách beru jako mužskošovinistickou kuriozitu. Komárkovy básně, sbírka Mé polopouště, jsou vynikající, škoda že jeho pramen vyschl. A konečně Haklův román Let čarodějnice ve mně nechal poněkud rozporuplné pocity.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.