Kdo je podle Stanleyho Binga slon? Slon je gigantický a mocný živočich, který dosahuje značné váhy (obzvlášť svých výroků). Je velký požitkář, hrozně moc toho sní, je zvyklý dostat všechno po čem zatouží a obzvlášť rád jásá nad svou velikostí a mocí. Vy pro něj neexistujete, není nic jiného, než slon. SLON. Nelze ho ignorovat; lze se ale naučit, jak mu rozumět a jak ho ovládat. Zkrátka, slon je váš ŠÉF. Čím vyšší šéf, tím větší zvíře.

Podtitul - Zen a umění, jak zacházet se svým šéfem - napovídá, že autorův pohled je rozhodně originální. Pojímá pracovní prostředí se slony a jejich vodiči jako zenovou cestu k osvícení, což mu dává ohromné množství příležitostí k parodování Buddhových výroků, principů buddhismu a zenových koanů. A to vše ve firemním a manažerském hávu, už jen ten kontrast je zábavný. Budete překvapeni, jak výstižně se mu to daří a filozofie buddhismu přitom zůstává zachována.

Stále úspěšnější zvládání! To je cesta a světlo pro ty, kdo se plahočí ve tmě. Prostřednictvím Čtyř (či možná Pěti) pravd a Devítidílné cesty je poznáte a prožijete. To je směřování Biz zenu. (Str. 15)

Hned zpočátku se dozvíme o Buddhově příběhu. Před dávnými časy žil na předměstí jednoho velkoměsta... byl příslušníkem rozvětvené rodiny bohatých a vlivných podnikatelů... ani na okamžik se neocitl mimo prostředí své společenské vrstvy. Jednoho dne... se stal svědkem scény, kdy finanční náměstek seřval jednoho úředníka. A také spatřil člověka, který byl odsunut ze své kariéry a teď ubíjí čas s pocitem zbytečnosti, protože nejvyšší vedení neví co s ním. V následujících dnech pochopil plný rozsah utrpení lidí, pracujících pro slony. A začal hledat způsob, jak odstranit utrpení. Zkoušel to askezí, nečerpal z účtu na osobní výdaje, necestoval první třídou, obědval ve fast foodech...

Znovu a znovu se v mysli mladého Arthura potvrzovala základní pravda, jež platí pro všechny, kdo se živí prací: Pracovat znamená trpět a to ještě většinou za zcela nedostatečnou finanční odměnu.

Uvědomil si, že na problém lidského utrpení je nutno hledat zcela novou odpověď. (Str. 21)

Buddhův příběh pokračuje, my se teď ale podíváme na některé další principy, poněkud zenovější:

• S firmou tvoříme jeden celek. Ten nemá ani začátek, ani konec. Proto zůstaňte v klidu.
• Je jen velikost. Není žádná malost. Je jen firma.
• Není žádná minulost. Není žádná budoucnost. Je jen teď.
• Firma trvá. Jsme-li součástí firmy, firma trvá. Nejsme-li její součástí, trvá. Jsme-li šťastní, trvá. Nejsme-li šťastní, trvá.
• I za-zen, neboli meditace vsedě, nezůstal ušetřen autorova smyslu pro humor. Následují samozřejmě čtyři vznešené pravdy a devítidílná cesta.

Sezení. A mlčení. Oba tyto stavy jsou v samém srdci zenu. A jsou i v samém srdci práce, kterou konáme.

Popřemýšlejme nad tím trochu. Jsme na schůzi. Sedíme. Mlčíme. Je pravda, že čas od času se na nás chce, abych se nějak projevili, a proto mluvíme. Potom zase mluví ostatní. A zatímco mluví ostatní, co děláme my? Mlčíme. (Str. 28)

Po základních principech se již můžeme směle pustit do části nazvané Zen a umění zvládat věci. Dozvídáme se, jak pečovat o slona, o to veliké, nemotorné zvíře,které za sebou nechává spoušť. Které zašlápne vše, co před ním neuteče, a pro nějž jsme nicotní. Naučíme se, jaké má potřeby, jak ho krmit (informacemi, které očekává), jak jej napájet (uspokojováním jeho žízně po neobvyklostech), jak mu leštit kly... A to vše při dokonalé ne-mysli. A nakonec budeme mít slona natolik v malíčku, že mu nasadíme vodítko, budeme ho po libosti směrovat nebo mu dovolíme, aby nás vezl.

Lehkost, nadsázka a přitom pravdivost řadí knihu někam mezi Dilbertovy principy Scotta Adamse a Rady zkušeného ďábla C.S.Lewise. Ano, stejně jako Rady zkušeného ďábla, i Házení slonem vtipně paroduje vážné principy, které tím jen získávají na síle. A na zábavnosti, alespoň pro toho, kdo už o buddhismu a zenu něco ví. Ale určitě i ostatní ocení řadu návodů, jak svého šéfa zvládnout.

(Z archivu - psáno pro knihovnice.bloguje.cz, březen 2004.)

---

Aktualizace 28. 5. 2024: po dvaceti letech jsem si vzpomněl na tuhle perlu – a návrat byl ještě zábavnější než tenkrát. Aby ne, za tu dobu jsem potkal spoustu slonů a pořád dokola se učil, jak s nimi zacházet. Ovšem nikoliv v té nádherné parafrázi na tradiční styl buddhistických příběhů:

Firma trvá. Jsme-li součástí firmy, firma trvá. Nejsme-li její součástí, trvá. Jsme-li šťastni, trvá. Nejsme-li šťastni, trvá. Na ničem nezáleží, neboť všechno bude trvat, ať už na tom záleží, či nezáleží, protože je v povaze věcí, že mají trvat. Není v tom žádný smysl. Je jen trvání. (Str. 23)

Pár dalších citací jsem doplnil výše k původní verzi článku, tady ještě přidám půvabnou Trojnožku neposlušnosti:

Jde o nástroje velmi mocné a účinné! Proto je používejte s rozmyslem, a pokud toho nejste schopni, nepoužívejte je vůbec!

Chybné uposlechnutí: Toho dosáhneme starobylými a mnohokrát vyzkoušenými metodami Záměrného nedorozumění a Mylného slyšení. Ani jedna z nich by vám už teď neměla činit žádné potíže. Uplatníte-li obě najednou, dosáhnete Chybného uposlechnutí. (… ) Existuje mnoho způsobů, jak neporozumět zaneprázdněnému slonu a jak vykonat chybnou věc skutečně velmi, velmi dobře.

Otravné dohadování: Sloni nesnášejí hovory o svých příkazech. Chtějí jen vidět, že jsou splněny. Člověk proto může nad slonem zvítězit tak, že diskutuje o jeho nařízeních tak dlouho, až se vyčerpá doba, po niž je tento tvor schopen udržovat pozornost, nebo až ustane jeho touha se dané záležitosti věnovat. Jedná se o proces choulostivý, a proto musíme být nanejvýš opatrní. Je třeba mít ohled na slonovy city a chovat velkou lítost nad svou vlastní neschopností pochopit, jak a nač má být příkaz vykonán. (… )

Neposlušnost: Nejobtížnější strategie ze všech a přístupná pouze těm nejoddanějším mistrům zenu. Člověk prostě čelí příkazu Nicotou. Žádné argumenty. Žádné dohadování. Žádná činnost. Žádná nečinnost. (… ) Obdržíte tedy určitý příkaz. Můžete chvíli jen tak zírat. Pak můžete odejít jinam a pracovat na jiných věcech. V žádném případě nedělejte to, co vám právě bylo přikázáno. Jestliže se vás později slon zeptá, zda jste už vykonali, co jste vykonat měli, můžete odpovědět: „Ještě ne.“ Je to odpověď pravdivá a ve své podstatě nekonfrontační. Budete-li poté dotázáni, proč jste dosud věc neprovedli, nemusíte nic zakrývat. „Dělal(a) jsem něco jiného.“ Pokud chce slon vědět, kdy to tedy uděláte, sdělíte mu bez jakýchkoli vytáček: „Jak jen budu moci, můj pane.“ Váš pán samozřejmě neví, že splnění jeho příkazu je pro vás nemožné, a tak netuší pravý smysl vašeho prohlášení. Čas tedy bude ubíhat. A věc provedena nebude. A vy budete stále naživu a naživu bude i slon. (… ) (Str. 91)

Odkazy:

• Házení slonem v ČBDB
• Házení slonem v Databázi knih

BING, Stanley. Házení slonem. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-690-X.