Kdo je podle Stanleyho Binga slon? Slon je gigantický a mocný živočich, který dosahuje značné váhy (obzvlášť svých výroků). Je velký požitkář, hrozně moc toho sní, je zvyklý dostat všechno po čem zatouží a obzvlášť rád jásá nad svou velikostí a mocí. Vy pro něj neexistujete, není nic jiného, než slon. SLON. Nelze ho ignorovat; lze se ale naučit, jak mu rozumět a jak ho ovládat. Zkrátka, slon je váš ŠÉF. Čím vyšší šéf, tím větší zvíře.
Podtitul - Zen a umění, jak zacházet se svým šéfem - napovídá, že autorův pohled je rozhodně originální. Pojímá pracovní prostředí se slony a jejich vodiči jako zenovou cestu k osvícení, což mu dává ohromné množství příležitostí k parodování Buddhových výroků, principů buddhismu a zenových koanů. A to vše ve firemním a manažerském hávu, už jen ten kontrast je zábavný. Budete překvapeni, jak výstižně se mu to daří a filozofie buddhismu přitom zůstává zachována.
Hned zpočátku se dozvíme o Buddhově příběhu. „Před dávnými časy žil na předměstí jednoho velkoměsta... byl příslušníkem rozvětvené rodiny bohatých a vlivných podnikatelů... ani na okamžik se neocitl mimo prostředí své společenské vrstvy. Jednoho dne... se stal svědkem scény, kdy finanční náměstek seřval jednoho úředníka.“ A také spatřil člověka, který byl odsunut ze své kariéry a teď ubíjí čas s pocitem zbytečnosti, protože nejvyšší vedení neví co s ním. V následujících dnech pochopil plný rozsah utrpení lidí, pracujících pro slony. A začal hledat způsob, jak odstranit utrpení. Zkoušel to askezí, nečerpal z účtu na osobní výdaje, necestoval první třídou, obědval ve fast foodech...
Buddhův příběh pokračuje, my se teď ale podíváme na některé další principy, poněkud zenovější:
- S firmou tvoříme jeden celek. Ten nemá ani začátek, ani konec. Proto zůstaňte v klidu.
- Je jen velikost. Není žádná malost. Je jen firma.
- Není žádná minulost. Není žádná budoucnost. Je jen teď.
- Firma trvá. Jsme-li součástí firmy, firma trvá. Nejsme-li její součástí, trvá. Jsme-li šťastní, trvá. Nejsme-li šťastní, trvá.
- I za-zen, neboli meditace vsedě, nezůstal ušetřen autorova smyslu pro humor. „Sezení. A mlčení. Jsme na schůzi. Sedíme. Mlčíme.“ Následují samozřejmě čtyři vznešené pravdy a devítidílná cesta.
Po základních principech se již můžeme směle pustit do části nazvané Zen a umění zvládat věci. Dozvídáme se, jak pečovat o slona, o to veliké, nemotorné zvíře,které za sebou nechává spoušť. Které zašlápne vše, co před ním neuteče, a pro nějž jsme nicotní. Naučíme se, jaké má potřeby, jak ho krmit (informacemi, které očekává), jak jej napájet (uspokojováním jeho žízně po neobvyklostech), jak mu leštit kly... A to vše při dokonalé ne-mysli. A nakonec budeme mít slona natolik v malíčku, že mu nasadíme vodítko, budeme ho po libosti směrovat nebo mu dovolíme, aby nás vezl.
Lehkost, nadsázka a přitom pravdivost řadí knihu někam mezi Dilbertovy principy Scotta Adamse a Rady zkušeného ďábla C.S.Lewise. Ano, stejně jako Rady zkušeného ďábla, i Házení slonem vtipně paroduje vážné principy, které tím jen získávají na síle. A na zábavnosti, alespoň pro toho, kdo už o buddhismu a zenu něco ví. Ale určitě i ostatní ocení řadu návodů, jak svého šéfa zvládnout.
(Z archivu - psáno pro knihovnice.bloguje.cz, březen 2004.)
