Nedávno jsem psal o probírání materiálů ze školy. Našel jsem při tom pár fragmentů, které se hodí ke zveřejnění.
Jeden z nešvarů monotematicky zaměřených pedagogů je odvolávání se na „specifický pohled na svět“. Za slovo "specifický" dosaďte libovolný název předmětu nebo vědecké disciplíny, v nichž se daný jedinec realizuje. V mém případě to byl pohled chemický.
Seděl jsem takhle na úvodní přednášce didaktiky chemie, chemický pohled létal kolem s nevšední frekvencí. S každým dalším průletem jsem byl nakvašenější, až to explodovalo - a já si na desky sešitu poznamenal následující emotivní výkřik:
"Pche, chemický pohled na svět.
A pohled fyzikální.
Proč ne biologický?
A humanistický.
Někdo je inženýr, tak proč ne strojový pohled na svět?
I nevědci se dívají na svět.
Uklízečky, policisti.
Popelář má určitě skvělý pohled na svět.
Co teprve pohled hrobníka. Nebo patologa.
Proč bychom měli podporovat zrovna chemické vidění?
To se máme na každý předmět 'přepnout'?
Teď mám biologii, takže nevidím ve stromu syntézu cukru, ale soustavu buněk.
Hm. Jenže strom je pořád strom...
Pořád totéž.
Nějaké 'vidění světa'. Chemické.
Vidění světa by přece mělo být vidění světa jaký je.
Strom je v něm strom."
(úvod didaktiky chemie, 1998, možná 1999).
Nevím, jestli je "vidění světa jaký je" vůbec možné, ale pořád si myslím, že pohled výhradně chemický je nesmysl.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.