V duchu likvidace zbytečností jsem se podíval na hromady zápisků, nasbíraných během školních docházek. Ze základní školy mi nezbyly žádné, ty už jsem vyhodil dávno, ale z gymnázia jsem toho schovával ještě dost a z vysoké - přímo hromady.

A tak jsem je začal probírat, přebírat a vyhazovat. Nenechal jsem si prakticky nic. Pár pamětihodností, kondenzované výpisky k maturitě nebo ke státnicím a jinak to bylo všechno k ničemu. Nečitelné, nepřehledné a navíc si dnes u takových poznámek absolutně nemohu být jistý, jestli jsou správné. Jestli jsem tenkrát dobře slyšel, jestli jsem si to dobře poznamenal, jestli se nespletl učitel.

Všechno je v učebnicích. Tak si říkám - proboha proč se ve školách pálí tolik času a energie na dělání poznámek? Žáci si dělají zápisy, učitelé je vyžadují, písemky se píší z probraného a opět ze sešitů... Vysoká škola není o moc lepší, jen pár učitelů stihlo napsat skripta, jejichž vlastnictví a naučení se je nutná podmínka absolvování zkoušky, a zbytek - zase poznámky.

A po pár letech všechny zápisky končí ve sběru jako nepoužitelné. Kéž by se raději žáci a studenti vychovávali k práci s učebnicí. Aby v ní uměli hledat, aby si dokázali označit a naučit se důležité. Aby při vyučování místo horečného zapisování dávali pozor, reagovali a výuky se aktivně účastnili. A učitelé je k tomu vedli.