V duchu svého dávného článku o vyhazování nepotřebného, notně posilněn Babautovým přístupem k jednoduchosti, pustil jsem se opět do jarního úklidu a čištění nashromážděných věcí a je to opět maximálně uspokojující. Úklid materiální se automaticky promítá i do úklidu duševního, s pořádkem v bytě se objevuje i pořádek ve vlastním životě. Zase chvíli mám (pochopitelně mylný) pocit, že mám běh událostí pod kontrolou.

Začalo to nenápadně; když na mě z domácí lékárny vypadlo několik krabiček, které se sesuly z vršku komplikované konstrukce, nakoupil jsem dózy a košíky a všechno do nich utřídil. A samozřejmě čtvrtinu prošlých, nadbytečných či nepoužitelných léků nebo poloprázdných lahviček vyházel. Jak jsem už byl v koupelně, přesunul jsem se na kosmetickou skříňku. A pak už to pokračovalo plynule, přespočetné plechovky na čaj, přemístění všech dokumentů do jedné řady šuplíků v knihovně, úložný prostor v postelích a staré deky, polštáře nebo boty a samozřejmě psací stůl - v jeho útrobách je pokladů vždycky nejvíc. Nostalgická krabice se opět o něco nafoukla, do bazaru přišlo pár novinek a kontejnery na odpad rozhodně nepřišly zkrátka.

Jeden důležitý postřeh. Věci umisťujte podle frekvence použití, jakýkoliv jiný systém vás bude brzdit. Měl jsem potřeby na kreslení v poměrně nedostupném šuplíku - a půl roku jsem je nevzal do ruky. Rozdíl byl jen asi půl metru a nutnost přenesení taburetu. Jak málo stačí!