aneb „Pohled na šéfy, porady, manažerské vrtochy a jiné metly pracoviště ze zorného úhlu kancelářské ohrádky“. Nepostradatelná příručka pro každého zaměstnance firmy větší než malé. Taková společnost zákonitě musí zavádět byrokracii, aby se při svém rozsahu udržela v chodu - a bující byrokracie zase dává prostor pro absurdní nařízení. Je to nutnost, kterou nelze brát jinak než s humorem.
Scott Adams v knize, založené na populárním komiksu o Dilbertovi, rozebírá snad všechny oblasti - tajemná zákoutí finančního oddělení a účtárny, kam se všichni bojí i jen nakouknout, marketingová kouzla, přehled fungování konzultantů, všechny způsoby deptání zaměstnanců a jejich odvetná opatření a samozřejmě věci nejvtipnější: porady, plánování, zeštíhlování a procvičování týmové spolupráce. A to jsem ještě nejmíň polovičku názvů kapitol vynechal.
Protože obsah se dost dobře popisovat nedá, vybral jsem pár citátů a komiksových ukázek:
„Vůdci týmu rozsáhlých projektů používají pro řízení projektu sofistikovaný software, aby měli přehled, co kdo dělá. Program sbírá lži a odhady projektového týmu a řadí je do okamžitě zastaralých tabulek, které jsou příliš nudné, aby se podrobně prohlížely. Nazývá se to 'plánování'.“ (Str. 243)
„Jestliže jsou výrobky vašeho podniku předražené a vadné, můžete to kompenzovat tím, že máte dobrý, pobídkový plán prodeje. Žádný problém není tak veliký, aby ho nemohl překonat prodavač se správnou motivací.“ (str. 220)
„To je věčná otázka: Vůdcové se narodí, nebo vyrobí? A když se vyrobí, můžeme je v záruční době vrátit?“ (Str. 297)
A co víc, autor nezůstává jen u ironie, v závěru knihy navrhuje nový model podniku - OV5. Odzkrácení zkratky - „Odchod v 5.“ - zní sice jako další vtípek, ale je to jen zdání.
Bohužel knize škodí opravdu tragický překlad, Jelena Žlábková se zřejmě nepohybovala v žádné větší firmě, jinak by věděla, že roadmap není jen silniční mapa, ale také technologický plán projektu („Podrobně jsem zpracoval každý zdroj, úkol a závislost na znamenitou správnou silniční mapu.“, str. 243), že brainstorming se raději nepřekládá a že programátoři obvykle nepíší kódy, ale kód („Jestliže píšete kódy pro vydání nového softwaru, tak je to podstatné, protože produkt vylepšujete. Ale jestliže vytváříte politiku, jak psát software, tak jste o jeden stupeň vzdáleni.“, str. 324). A to je jen pár nejkřiklavějších příkladů, na Okounovi jsem našel podrobnější výpis.
Internetové zdroje:
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.