Před rokem jsem tady publikoval krátký souhrn míst v Pardubickém kraji, kam by se stálo za to vypravit po konci světa. Žádné speciálnosti, jen tipy a odkazy podle novinových článků.
Uvažoval jsem nad věčným koloběhem a střídáním papírových a digitálních nástrojů pro správu času a úkolů. Každý má něco do sebe, papír dává uspokojující škrtání, digitálno neomezenou kapacitu. Ale stejně to nakonec selhává u člověka.
Cítíte se někdo dospěle? Jde to vůbec?
Četl jsem druhé pokračování Doby jedové, dalšího souhrnu rizikových látek kolem nás. Je pestřejší a dává prostor i odlišným názorům a proto myslím za přečtení stojí. U encyklopedií zůstaneme – Lloydova a Mitchinsonova Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech je úžasný přehled neuvěřitelností ze života zvířat.
Prokousal jsem se dalším vydáním Komenského Orbis Sensualium Pictus, tentokrát v latině. Sapkowského soubor tří povídek se Zaklínačem – Věčný oheň – se čte dobře, jako oddechová literatura poslouží skvěle.
Souborné vydání Mathesiových Zpěvů staré a nové Číny, doprovázené ilustracemi Oty Janečka, je výborné, i přes agitační básně posledního období. Hodně mě pobavily Koisnyho Rychlé šípy reloaded, svérázný komiks parodující původní Foglarův seriál.
A tradičně pár obrázků na závěr: Smrtonoš a druhá část archivu kreseb tužkou z roku 1997.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.