Když jsem zjistil, že sáze o zaklínači předcházejí ještě dvě knihy povídek, rozhodl jsem se doplnit si informace, než budu pokračovat v jistě spletitém ději celé ságy. A byl to dobrý krok, povídky mají spád i nápady a vystupují v nich stejné postavy. Sbírka Věčný oheň obsahuje povídky tři:
Hranice možnosti - zaklínač Geralt se shodou okolností připlete ke zvláštní výpravě na draka. Zvláštní proto, že se do ní zapojil kde kdo, od davu nejobyčejnějších lidí, přes královy vyslance, fanaticky věřícího rytíře až po čarodějku Yennefer. Každý má své důvody, dokonce i onen drak. Povídka je plná překvapení a nečekaných zlomů. A opět mě zaujala jadrná řeč trpaslíků:
„'Gyllenstiern,' napověděl Yarpen Zigrin, rozložitý trpaslík s dlouhým plnovousem, který právě z lesa přivalil do ohniště ohromný, vyvrácený pařez. 'Nafučený puchýř. Sviňa vyžraná. Když jsme přišli, tóž přilezl, frňák ohrnoval, tfuj tfuj, pamatujte, skřeti, povídá, kdo je tu pohlavár, co rozkazy dává, tady Nedamír král porúčá a jeho slovo je zákon atakdále. A já stojím a poslúchám a tak mně v palici vrtá, že povím svojim ogarom, ať s ním rúvnú o zem a ochčijú mu plášť. Ale nechal jsem teho, zasej by chýr šel, že gnómi sú akorát na bijatiku a že ag... agresivní, a že raubíři a vůbec že s nima nejni možná... doprdele, jak sa to... koloxistence. A potom by zasej byl někde pogrom, v nějakém městě. Tož sem to poslúchal a výtržnosti netropil, jen hlavú kýval.'“
Střípek ledu - nečekaně pojatá povídka, Geralt a Yennefer se sblížili a zůstávají spolu v Aedd Gynvael. Geraltovi se ponurá nálada města, jehož jméno v elfštině znamená Střípek ledu a odkazuje na pověst o Ledové královně a ledem poraněném srdci, příliš nezamlouvá, a to ještě netuší nic o čaroději Istredovi. Povídka plná citů - lásky, žárlivosti - něčeho, co by mělo být mutantům, zaklínačům, cizí.
Věčný oheň - trubadůr Marigold, jehož nerozvážnost jej jako obvykle zahnala do úzkých, narazí na hobitího kupce Biberveldta. Díky Geraltovi se ukáže, že ve městě nejsou jen lidé, hobité a fanatičtí uctívači věčného ohně, ale i jiné bytosti. Doppleři, vexlingové nebo mimikové, jak zní některá z jmen, která dostávají. Bytosti, které se dokáží dokonale proměnit na někoho jiného. A opět, promluvy a dialogy stojí za to, myslím že to je Sapkowského silná stránka. Tentokrát ukázka ze šťavnatého jazyka místních kupců, které Biberveldt bere na hůl:
„Z vedlejší místnosti k nim dolehl rachot, dupot, načež do kanceláře vtrhlo udýchané něco v zelené čapce. 'Ctihodný kupec Sulimir...' vydechl gnóm, 'vzkazuje, že kupec Biberveldt, půlčík, je divoký vepř a štětináč, spekulant a vydřiduch, a že on, Sulimir, přeje Biberveldtovi, aby dostal prašivku. Dává dvě koruny čtyřicet pět a je to jeho poslední slovo.'
'Prodávat!' vypálil půlčík. 'Tak rychle, maličký, utíkej a potvrď to.'“
Zkrátka, povídky se čtou dobře. Recenze Jan Belcarnen Čeřovský.
nakladatelství Winston Smith, Praha 1993, ISBN 80-85643-22-7, cena 89 Kč (tehdy)
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.