Andrzej Sapkowski: Krev Elfů (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Andrzej Sapkowski: Krev Elfů O Zaklínači jsem se dozvěděl porůznu z internetu, v komentářích nebo v diskuzních fórech. Obvykle v reakci na chválu Tolkienova Pána prstenů někdo pronesl, že zničení prstenu je pohádka a ať si raději přečteme Zaklínače. Pán prstenů mě sice nezastihl ve správném věku, takže zanícený fanoušek světa půlčíků, elfů, trpaslíků a lidí se ze mě nikdy nestal, ale Tolkienovo dílo obdivuji pro jeho neuvěřitelnou hloubku, jazyky, geografii, detaily, mytologii vetkanou do příběhu, mozaiku epizod. Lineárnost děje není na závadu, konenckonců je to vlastně legenda, byť umělá. Byl jsem proto hodně zvědavý, v čem může být Zaklínač lepší.

Co vlastně Zaklínač je, co to slovo znamená? V knize se to přímo nevysvětluje, jen v náznacích nebo zmínkách o historii; předpokládám, že po přečtení celé ságy se obrázek poskládá, na internetu to ale můžete udělat hned v článku Zaklínači podle Sapkowského na Wikipedii.

„Zaklínači představovali společný projekt druidů a mágů, kteří vyvinuli různé postupy, jak pomocí mutagenů, jedů a magických přípravků upravit lidský organismus, aby pracoval rychleji, efektivněji, měl zostřené smysly a mohl snáze používat primitivní magii. Výsledkem byl superbojovník určený k boji proti magickým i jiným nestvůrám. Cech zaklínačů, který tito superzabijáci vytvořili, zajišťoval toto poslání, jakož i své pokračování. Získával adepty, prováděl a dohlížel na jejich přerod a cvičil je k jejich úkolu. Stanovil též pevný etický kodex a dohlížel na jeho dodržování.“

Kniha začíná popisem útoku na Cintru, hraniční město hluboko na jihu, výspu splupracujících království. Záblesky obrazů, kousky scén, úprk, hrůza a děs, vše popisované z pohledu mladé dívky, Ciri, svým míháním opravdu evokují zběsilost boje. Hned vzápětí se dozvídáme, že je to princezna, že vřavu přežila a že se potkala se zaklínačem, Geraltem z Rivie, s kterým je osudově svázaná. Společně dojedou do trosek zaklínačského hradu Caer Morhen, kde ji zaklínači jednak trénují ve svých dovednostech, jednak si tak trochu nevědí rady s jejími sny a vizemi. Děj se rozvíjí také celkem lineárně - v čem je to tedy lepší?

Všiml jsem si několika věcí - především politiky. Zákulisní jednání ostatních vládců, jejichž plánům přežití Ciri příliš nevyhovuje, zájmy dobyvatele Cintry, který by sňatkem s ní umlčel všechny protesty, dílčí zájmy lokálních úředníků, zvláštní cíle čarodějnických klanů. To je rozhodně velmi sugestivní.

Dále výborných dialogů - při své úspornosti jsou barvité, různé postavy mluví různým stylem, trpaslíci svérázným a jadrným nářečím.

A konečně precizních soubojů. Šermířské figury a zasvěcený popis často chválím u Miroslava Žambocha - zde je jeho zdroj inspirace. Ostatně Žamboch se k ovlivnění Zaklínačem (a Conanem) hlásí.

Podobně jako u Tolkiena i zde jsou k nalezení zmínky a odkazy na legendy, na předchozí vyprávění, v nichž bychom našli vysvětlení vztahů mezi postavami - sáze totiž předchází několik knih povídek. A z množství postav, míst a rozhovorů je jasné, že se tady připravuje půda pro pořádné rozvinutí děje.

Recenze:

nakladatelství Leonardo, Ostrava 2004, ISBN 80-85951-38-X, cena 100 Kč (antikvariát)

Andrzej Sapkowski: Krev Elfů

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv