Schematická grafika zvyšuje důraz na text a proto je třeba, aby každý příběh měl pointu nebo dostatek hlášek. Však se s tím také koisny pokaždé notně natrápí, jak sám na straně 4 přiznává:

„Tohle je asi jedna z nejtěžších fází vzniku RSR. Vsadit původní díl do aktuálního světa a pokusit se, aby to bylo alespoň trochu vtipné. V praxi to funguje tak, že si vezmu originální díl, zírám na něj a snažím se něco vymyslet, občas se daří, většinou ne a pak to trvá třeba i několik dní, než přijdu s něčím použitelným. Stává se, že mě nenapadne nic a díl prostě přeskočím, dělám to nerad, ale někdy to jinak nejde.“

To je jedno z rozšíření knihy - popis tvůrčího procesu. Od nápadu, přes náčrt, finální kresbu až po úpravy na počítači. Komiks, jehož stránku člověk sjede za pár vteřin, vzniká několik dní.

Další vynikající bonus je kapitola „5 otázek pro 5“, rozhovory s hlavními hrdiny - nesou se ve stejném duchu jako celý komiks, jen humor je tu zhuštěný.

(Jaký byl nejpříjemnější zážitek v klubu?):
„JH: Když jsem našel bobříka hladu! Kluci mi tedy stále říkají, že to není bobřík a že tomu nerozumím, ale podle mě mi jen závidí, protože oni žádného bobříka nemají. Mám ho schovaného za garáží v krabici od bot, doma mi ho mamka nedovolila. Že prý jestli ještě jednou přinesu nějakou zdechlinu, tak mě pošle do Bohnic. Myslím, že tomu taky nerozumí.“

Poslední překvapení čeká na konci - každá z hlavních postav totiž ukrývá tajemství. Tedy až dosud ukrývala...